SLOKA 25
evaṁ śaśāṅkāṁśu-virājitā niśāḥ
sa satya-kāmo ’nuratābalā-gaṇaḥ
siṣeva ātmany avaruddha-saurataḥ
sarvāḥ śarat-kāvya-kathā-rasāśrayāḥ
evam — takto; śaśāṅka — mĕsíce; aṁśu — paprsky; virājitāḥ — rozjasnĕné; niśāḥ — noci; saḥ — On; satya-kāmaḥ — jehož touhy se vždy splní; anurata — neustále k Nĕmu připoutané; abalā-gaṇaḥ — Jeho mnohé přítelkynĕ; siṣeve — používal; ātmani — v sobĕ; avaruddha — vyhrazoval si; saurataḥ — milostné emoce; sarvāḥ — všechny (noci); śarat — podzimní; kāvya — poetických; kathā — vyprávĕní; rasa — transcendentálních nálad; āśrayāḥ — studnice.
I když byly gopī pevnĕ připoutané k Pánu Kṛṣṇovi, jehož touhy se vždy splní, Pánovo nitro žádná svĕtská pohlavní touha neovlivňovala. Přesto využil všech tĕch podzimních nocí ozářených mĕsícem, jež inspirují k básnickým popisům transcendentálních vztahů, aby se vĕnoval svým zábavám.
Je tĕžké přeložit slovo rasa, jež vyjadřuje duchovní blaženost pocházející z láskyplného vztahu s Pánem Kṛṣṇou. Tato blaženost je prožívána bĕhem duchovních zábav s Pánem a Jeho oddanými. Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že velcí vaiṣṇavští básníci jako Vyāsa, Parāśara, Jayadeva, Līlāśuka (Bilvamaṅgala Ṭhākura), Govardhanācārya a Śrīla Rūpa Gosvāmī se ve své poezii pokoušeli popsat milostné vztahy Pána. Tyto popisy ale nejsou nikdy úplné kvůli nekonečnosti Pánových zábav, a proto snaha tyto zábavy oslavovat stále pokračuje a bude pokračovat navždy. Pán Kṛṣṇa zařídil, aby neobyčejné období nádherných podzimních nocí obohatilo Jeho láskyplné zábavy a tyto podzimní noci odnepamĕti inspirují transcendentální básníky.