SLOKA 35
gopīnāṁ tat-patīnāṁ ca
sarveṣām eva dehinām
yo ’ntaś carati so ’dhyakṣaḥ
krīḍaneneha deha-bhāk
gopīnām — gopī; tat-patīnām — jejich manželů; ca — a; sarveṣām — všech; eva — jistĕ; dehinām — vtĕlených živých bytostí; yaḥ — kdo; antaḥ — v nitru; carati — žije; saḥ — On; adhyakṣaḥ — dohlížející svĕdek; krīḍanena — pro zábavy; iha — v tomto svĕtĕ; deha — svou podobu; bhāk — přijímající.
Ten, kdo žije jako dohlížející svĕdek v nitru gopī i jejich manželů a vlastnĕ všech vtĕlených živých bytostí, přijímá podoby v tomto svĕtĕ, aby se oddával transcendentálním zábavám.
My rozhodnĕ nepřijímáme tĕla, abychom se vĕnovali transcendentálním zábavám, jako to dĕlá Pán. My jako vĕčné duše jsme přijali hmotná tĕla z donucení, kvůli naší bláhové snaze užívat si tohoto hmotného svĕta. Všechny Pánovy podoby jsou vĕčnou duchovní existencí a není možné je srovnávat s naší dočasnou schránkou z masa.
Jelikož je Pán Kṛṣṇa Nejvyšší Pán, jenž sídlí v nitru gopī, jejich takzvaných manželů i všech ostatních živých bytostí, jakého hříchu by se mohl dopouštĕt, když objímá nĕkteré z bytostí, které sám stvořil? Co by mohlo být špatného na tom, jde-li Pán s gopīmi na tajné místo, když již sídlí na tom nejtajnĕjším místĕ každé živé bytosti – v hloubi jejího srdce?