SLOKA 39
vikrīḍitaṁ vraja-vadhūbhir idaṁ ca viṣṇoḥ
śraddhānvito ’nuśṛṇuyād atha varṇayed yaḥ
bhaktiṁ parāṁ bhagavati pratilabhya kāmaṁ
hṛd-rogam āśv apahinoty acireṇa dhīraḥ
vikrīḍitam — zábavu; vraja-vadhūbhiḥ — s mladými ženami z Vṛndāvanu; idam — tuto; ca — a; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua; śraddhā-anvitaḥ — s vírou; anuśṛṇuyāt — poslouchá; atha — nebo; varṇayet — líčí; yaḥ — kdo; bhaktim — oddanou službu; parām — transcendentální; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; pratilabhya — když získá; kāmam — hmotný chtíč; hṛt — v srdci; rogam — nemoc; aśu — rychle; apahinoti — zažene; acireṇa — neprodlenĕ; dhīraḥ — rozvážný.
Každý, kdo s vírou poslouchá či popisuje Pánovy laškovné zábavy s mladými gopīmi z Vṛndāvanu, dosáhne čisté oddané služby Pánu. Brzy tak získá rozvážnost a překoná chorobu srdce zvanou chtíč.
Zde je jasnĕ vyjevena neobyčejná moc milostných zábav Pána Kṛṣṇy. Kvalitativnĕ jsou Pánovy duchovní, láskyplné zábavy pravým opakem hmotných pletek založených na chtíči až do té míry, že pouhým nasloucháním o Pánových zábavách oddaný překoná pohlavní touhu. Čtením pornografické literatury nebo nasloucháním o hmotné lásce rozhodnĕ pohlavní touhu nepřekonáme, ale naopak posílíme chtíč. Naslouchání nebo čtení o Pánových milostných zábavách má však přesnĕ opačný účinek, protože mají opačnou povahu – jsou čistĕ duchovní. To, že Pán Kṛṣṇa projevuje svou rāsa-līlu v tomto svĕtĕ, je tedy jeho bezpříčinná milost. Přilneme-li k tomuto vyprávĕní, zakusíme blaženost duchovní lásky a díky tomu odmítneme zvrácený odraz této lásky, kterému se říká chtíč. Pĕknĕ to říká Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (2.59): paraṁ dṛṣṭvā nivartate – „Po jediném přímém zážitku s Nejvyšším se již nikdo nevrátí k hmotným požitkům.“
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke třicáté třetí kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Tanec rāsa“.