SLOKA 4
tato dundubhayo nedur
nipetuḥ puṣpa-vṛṣṭayaḥ
jagur gandharva-patayaḥ
sa-strīkās tad-yaśo ’malam
tataḥ — potom; dundubhayaḥ — kotle; neduḥ — rozeznĕly se; nipetuḥ — padal; puṣpa — kvĕtů; vṛṣṭayaḥ — déšť; jaguḥ — opĕvovali; gandharva-patayaḥ — přední Gandharvové; sa-strīkāḥ — se svými ženami; tat — Jeho, Pána Kṛṣṇy; yaśaḥ — slávu; amalam — neposkvrnĕnou.
Potom se nebem rozeznĕly kotle, pršely z nĕj kvĕty a přední Gandharvové se svými ženami opĕvovali neposkvrnĕnou slávu Pána Kṛṣṇy.
Tento verš uvádí, že Kṛṣṇův slavný tanec rāsa představuje čistou duchovní blaženost. Polobozi na nebi, kteří se starají o správný chod vesmíru, extaticky uznali tanec rāsa za nejvyšší náboženskou událost, zcela odlišnou od zvráceného odrazu lásky, který nacházíme v tomto hmotném svĕtĕ.