SLOKA 12-13
sarpa uvāca
ahaṁ vidyādharaḥ kaścit
sudarśana iti śrutaḥ
śriyā svarūpa-sampattyā
vimānenācaran diśaḥ
ṛṣīn virūpāṅgirasaḥ
prāhasaṁ rūpa-darpitaḥ
tair imāṁ prāpito yoniṁ
pralabdhaiḥ svena pāpmanā
sarpaḥ uvāca — had řekl; aham — já; vidyādharaḥ — Vidyādhara; kaścit — jistý; sudarśanaḥ — Sudarśana; iti — takto; śrutaḥ — známý; śriyā — se jmĕním; svarūpa — své osobní podoby; sampattyā — s bohatstvím; vimānena — ve svém letadle; ācaran — cestující; diśaḥ — svĕtovými stranami; ṛṣīn — mudrcům; virūpa — ošklivým; āṅgirasaḥ — z učednické posloupnosti Aṅgiry Muniho; prāhasam — vysmál jsem se; rūpa — kvůli kráse; darpitaḥ — nadmíru pyšný; taiḥ — jimi; imām — toto; prāpitaḥ — přinucený přijmout; yonim — zrození; pralabdhaiḥ — kteří se stali terčem posmĕchu; svena — kvůli mému vlastnímu; pāpmanā — hříšnému činu.
Had odpovĕdĕl: Jsem známý Vidyādhara jménem Sudarśana. Byl jsem nesmírnĕ bohatý a sličný a bez překážek jsem ve svém letadle cestoval do všech svĕtových stran. Jednou jsem spatřil nĕjaké nevzhledné mudrce z posloupnosti Aṅgiry Muniho. Z pýchy na svou krásu jsem se jim posmíval, a oni mĕ kvůli mému hříchu donutili přijmout tuto nízkou podobu.