SLOKA 12-13
saha-balaḥ srag-avataṁsa-vilāsaḥ
sānuṣu kṣiti-bhṛto vraja-devyaḥ
harṣayan yarhi veṇu-raveṇa
jāta-harṣa uparambhati viśvam
mahad-atikramaṇa-śaṅkita-cetā
manda-mandam anugarjati meghaḥ
suhṛdam abhyavarṣat sumanobhiś
chāyayā ca vidadhat pratapatram
saha-balaḥ — s Balarāmou; srak — kvĕtinový vĕnec; avataṁsa — jako ozdobu na hlavĕ; vilāsaḥ — laškovnĕ nosící; sānuṣu — na úbočích; kṣiti-bhṛtaḥ — hory; vraja-devyaḥ — ó bohynĕ Vṛndāvanu (gopī); harṣayan — přinášející radost; yarhi — když; veṇu — své flétny; raveṇa — zvučnou vibrací; jāta-harṣaḥ — začínající se radovat; uparambhati — přimĕje si vychutnávat; viśvam — celý svĕt; mahat — proti vznešené osobnosti; atikramaṇa — prohřešku; śaṅkita — hrozivého; cetāḥ — ve své mysli; manda-mandam — velmi jemnĕ; anugarjati — hřmí v odpovĕď; meghaḥ — mrak; suhṛdam — na svého přítele; abhyavarṣat — pršel; sumanobhiḥ — kvĕty; chāyayā — stínem; ca — a; vidadhat — poskytující; pratapatram — slunečník na ochranu před sluncem.
Ó bohynĕ Vraji, když si Kṛṣṇa užívá s Balarāmou na horských úbočích, s kvĕtinovým vĕncem laškovnĕ nasazeným na temeni hlavy, zvučnými tóny své flétny přináší radost všem. Tĕší tak celý svĕt. Blízký mrak tehdy v obavách, aby neurazil vznešenou osobnost, hřmí velmi jemnĕ jako doprovod. Sesílá na svého drahého přítele Kṛṣṇu spršky kvĕtů a stíní Ho před sluncem jako slunečník.