SLOKA 6-7
barhiṇa-stabaka-dhātu-palāśair
baddha-malla-paribarha-viḍambaḥ
karhicit sa-bala āli sa gopair
gāḥ samāhvayati yatra mukundaḥ
tarhi bhagna-gatayaḥ sarito vai
tat-padāmbuja-rajo ’nila-nītam
spṛhayatīr vayam ivābahu-puṇyāḥ
prema-vepita-bhujāḥ stimitāpaḥ
barhiṇa — pávů; stabaka — s pery z ocasu; dhātu — s barevnými hlinkami; palāśaiḥ — a s listy; baddha — upravenými; malla — zápasníka; paribarha — vzhled; viḍambaḥ — napodobující; karhicit — nĕkdy; sa-balaḥ — s Balarāmou; āli — mé milé gopī; saḥ — On; gopaiḥ — s pasáčky; gāḥ — krávy; samāhvayati — volá; yatra — když; mukundaḥ — Pán Mukunda; tarhi — potom; bhagna — přerušený; gatayaḥ — jejich tok; saritaḥ — řeky; vai — vskutku; tat — Jeho; pada-ambuja — lotosových nohou; rajaḥ — po prachu; anila — vĕtrem; nītam — přivátém; spṛhayatīḥ — toužící; vayam — my; iva — přesnĕ jako; abahu — nepatrná; puṇyāḥ — zbožnost v jejichž prospĕch; prema — vlivem lásky k Bohu; vepita — třesoucí se; bhujāḥ — jejichž paže (vlny); stimita — zastavená; āpaḥ — jejichž voda.
Mé milé gopī, nĕkdy Mukunda napodobuje vzhled zápasníka tím, že se ozdobí listy, pavími pery a barevnými hlinkami. Potom ve společnosti Balarāmy a pasáčků hraje na flétnu, aby svolal krávy. Řeky tehdy přestávají téct, neboť jejich voda znehybní extází, kterou cítí, když dychtivĕ čekají, kdy jim vítr přivane prach z Jeho lotosových nohou. Ale stejnĕ jako my, ty řeky nejsou příliš zbožné, a tak jen čekají s pažemi třesoucími se láskou.
Gopī zde uvádĕjí, že tóny Kṛṣṇovy flétny způsobují, že dokonce i neživé objekty jako řeky nabývají vĕdomí a pak jsou ochromené extází. Stejnĕ jako gopī nemohly být s Kṛṣṇou neustále ve fyzickém styku, tak ani řeky nemohly přijít k Pánovým lotosovým nohám. Ačkoliv po Pánovi toužily, jejich tok zastavila extáze a jejich „paže“ – vlny – se třásly láskou k Bohu.