SLOKA 17
samarhaṇaṁ yatra nidhāya kauśikas
tathā baliś cāpa jagat-trayendratām
yad vā vihāre vraja-yoṣitāṁ śramaṁ
sparśena saugandhika-gandhy apānudat
samarhaṇam — uctivé almužny; yatra — do níž; nidhāya — vložením; kauśikaḥ — Purandara; tathā — jakož i; baliḥ — Bali Mahārāja; ca — také; āpa — dosáhli; jagat — svĕtů; traya — tří; indratām — vlády (jako Indra, král nebes); yat — která (lotosová ruka Pána); vā — a; vihāre — bĕhem zábav (tance rāsa); vraja-yoṣitām — žen z Vraji; śramam — únavu; sparśena — jejich dotekem; saugandhika — jako voňavá kvĕtina; gandhi — vonící; apānudat — setřela.
Díky almužnĕ vložené do té lotosové ruky získali Purandara a Bali postavení Indry, krále nebes, a když bĕhem blažených zábav tance rāsa Pán setřel pot gopī a zbavil je únavy, učinil dotek jejich tváří tu ruku voňavou jako sladce vonící kvĕtinu.
Purāṇy nazývají lotos v jezeře Mānasa-sarovara saugandhika. Lotosová ruka Pána Kṛṣṇy získala vůni této kvĕtiny dotekem krásných tváří gopī. Tato konkrétní příhoda, která se odehrála bĕhem rāsa-līly, je popsána ve třicáté třetí kapitole desátého zpĕvu.