SLOKA 24
śrī-śuka uvāca
iti sañcintayan kṛṣṇaṁ
śvaphalka-tanayo ’dhvani
rathena gokulaṁ prāptaḥ
sūryaś cāsta-giriṁ nṛpa
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; iti — takto; sañcintayan — hluboce rozjímající; kṛṣṇam — o Pánu Kṛṣṇovi; śvaphalka-tanayaḥ — Akrūra, Śvaphalkův syn; adhvani — po cestĕ; rathena — svým kočárem; gokulam — vesnice Gokuly; prāptaḥ — dosáhl; sūryaḥ — slunce; ca — a; asta-girim — hory, za níž slunce zapadá; nṛpa — ó králi (Parīkṣite).
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, syn Śvaphalky po cestĕ takto hluboce meditoval o Śrī Kṛṣṇovi, a tak dorazil do Gokuly, právĕ když slunce začínalo zapadat.
Śrīla Śrīdhara Svāmī komentuje, že Akrūra, hluboce pohroužený v meditaci o Pánu Kṛṣṇovi, ani nevnímal cestu, ale přesto ve svém kočáře dorazil do Gokuly.