SLOKA 27
dehaṁ-bhṛtām iyān artho
hitvā dambhaṁ bhiyaṁ śucam
sandeśād yo harer liṅga-
darśana-śravaṇādibhiḥ
deham-bhṛtām — vtĕlených bytostí; iyān — toto; arthaḥ — cíl života; hitvā — poté, co se zbavil; dambham — pýchy; bhiyam — strachu; śucam — a žalu; sandeśāt — počínaje obdržením příkazu (Kaṁsy); yaḥ — který; hareḥ — Pána Kṛṣṇy; liṅga — znaků; darśana — zhlížením; śravaṇa — posloucháním; ādibhiḥ — a tak dále.
Samotným cílem života všech vtĕlených bytostí je tato extáze, kterou zažíval Akrūra, když po obdržení Kaṁsova příkazu odložil veškerou pýchu, strach a žal a pohroužil se do zhlížení, poslouchání a popisování vĕcí, které mu připomínaly Pána Kṛṣṇu.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že Akrūra se vzdal strachu tím způsobem, že otevřenĕ projevil svou lásku a úctu ke Kṛṣṇovi, i když ho nebo jeho rodinu mohl rozhnĕvaný Kaṁsa potrestat. Akrūra se vzdal pýchy na to, že je urozeným členem společnosti, a uctíval pastevce z prosté vesnice Vṛndāvanu. A vzdal se i žalu nad svým domovem, manželkou a rodinou, kterým hrozilo nebezpečí ze strany krále Kaṁsy. Všech tĕchto vĕcí se vzdal a válel se v prachu z lotosových nohou Boha.