SLOKA 36
kiṁ kṣema-śūrair vibudhair
asaṁyuga-vikatthanaiḥ
raho-juṣā kiṁ hariṇā
śambhunā vā vanaukasā
kim indreṇālpa-vīryeṇa
brahmaṇā vā tapasyatā
kim—čeho se bát; kṣema—tam, kde chybí schopnost bojovat; śūraiḥ—od polobohů; vibudhaiḥ—od tak mocných osob; asaṁyuga-vikatthanaiḥ—kteří se jen chlubí a zbytečně mluví, když se nebojuje; rahaḥ-juṣā—který žije v ústraní v srdci; kim hariṇā—čeho se bát od Pána Viṣṇua; śambhunā—(a čeho se bát) od Pána Śivy; vā—také; vana-okasā—který žije v lese; kim indreṇa—čeho se bát od Indry; alpa-vīryeṇa—ten není vůbec mocný (jelikož nemá sílu s tebou bojovat); brahmaṇā—a čeho se bát od Brahmy; vā—nebo; tapasyatā—který je stále pohroužený v meditaci.
“Polobozi se jen zbytečně chvástají, a přitom nestojí na bojišti. Svou udatnost dovedou předvádět jen tam, kde se nebojuje. Od nich se tedy nemáme čeho bát. Co se týče Pána Viṣṇua, ten žije v ústraní v srdcích yogīnů. Pán Śiva zase odešel do lesa a Pán Brahmā je neustále pohroužen v askezi a meditaci. Ostatní polobozi v čele s Indrou nemají žádnou sílu. Proto se nemáš čeho bát.”
Ministři Kaṁsovi řekli, že všichni vznešení polobozi ze strachu před ním utekli. Jeden se uchýlil do lesa, jeden do nitra srdce a další provádí tapasyu. “Z polobohů tedy nemusíš mít strach,” řekli. “Jen se připrav k boji.”