SLOKA 17-18
namaḥ kāraṇa-matsyāya
pralayābdhi-carāya ca
hayaśīrṣṇe namas tubhyaṁ
madhu-kaiṭabha-mṛtyave
akūpārāya bṛhate
namo mandara-dhāriṇe
kṣity-uddhāra-vihārāya
namaḥ śūkara-mūrtaye
namaḥ — poklony; kāraṇa — který je původní příčinou stvoření; matsyāya — Nejvyššímu Pánu v podobĕ ryby; pralaya — zkázy; abdhi — v oceánu; carāya — který se pohyboval; ca — a; haya-śīrṣṇe — inkarnaci, která se zjevila s hlavou konĕ; namaḥ — poklony; tubhyam — Tobĕ; madhu-kaiṭabha — démonů Madhua a Kaiṭabhy; mṛtyave — hubiteli; akūpārāya — želvĕ; bṛhate — obrovské; namaḥ — poklony; mandara — horu Mandara; dhāriṇe — jež držela; kṣiti — zemĕ; uddhāra — vyzdvižení; vihārāya — jehož potĕšení; namaḥ — poklony; śūkara — kance; mūrtaye — podobĕ.
Klaním se Tobĕ, příčinĕ stvoření, Pánu Matsyovi, jenž plaval v oceánu zkázy, Pánu Hayagrīvovi, hubiteli Madhua a Kaiṭabhy, obrovské želvĕ (Pánu Kūrmovi), jež držela horu Mandara, a inkarnaci kance (Pánu Varāhovi), jehož tĕšilo vyzdvižení Zemĕ.
Slovník Viśva-kośa uvádí, že slovo akūpārāya označuje krále želv.