SLOKA 20-23

dadarśa  —  Pán vidĕl; tām  —  to (mĕsto); sphāṭika  —  z křišťálu; tuṅga  —  vysoké; gopura  —  jehož hlavní brány; dvārām  —  a brány domů; bṛhat  —  obrovské; hema  —  zlatá; kapāṭa  —  jehož vrata; toraṇām  —  a zdobené oblouky; tāmra  —  mĕdi; āra  —  a mosazi; koṣṭhām  —  jehož skladištĕ; parikhā  —  se svými vodními příkopy; durāsadām  —  nedobytné; udyāna  —  veřejnými zahradami; ramya  —  přitažlivými; upavana  —  a parky; upaśobhitām  —  zkrášlené; sauvarṇa  —  zlatými; śṛṅgāṭaka  —  s křižovatkami; harmya  —  sídly; niṣkuṭaiḥ  —  a zahradami pro odpočinek; śreṇī  —  cechů; sabhābhiḥ  —  se snĕmovnami; bhavanaiḥ  —  a s domy; upaskṛtām  —  zdobenými; vaidūrya  —  drahokamy vaidūrya; vajra  —  diamanty; amala  —  křišťálem; nīla  —  safíry; vidrumaiḥ  —  a korálem; muktā  —  s perlami; haridbhiḥ  —  a smaragdy; valabhīṣu  —  na dřevĕných panelech zdobících střešní trámy čnící před domy; vediṣu  —  na balkónech se sloupy; juṣṭeṣu  —  posázenými; jāla-āmukha  —  zamřížovaných oken; randhra  —  v mezerách; kuṭṭimeṣu  —  a na drahokamy vykládaných podlahách; āviṣṭa  —  sedícími; pārāvata  —  s ochočenými holubicemi; barhi  —  a pávy; nāditām  —  znĕjící jejich křikem; saṁsikta  —  postříkanými vodou; rathyā  —  s královskými třídami; āpaṇa  —  obchodními ulicemi; mārga  —  ostatními cestami; catvarām  —  a dvory; prakīrṇa  —  roztroušenými; mālya  —  s kvĕtinovými girlandami; aṅkura  —  čerstvými výhonky; lāja  —  praženým obilím; taṇḍulām  —  a rýží; āpūrṇa  —  naplnĕnými; kumbhaiḥ  —  s nádobami; dadhi  —  s jogurtem; candana  —  a santálovou pastou; ukṣitaiḥ  —  potřenými; prasūna  —  s okvĕtními lístky; dīpa-āvalibhiḥ  —  a řadami lamp; sa-pallavaiḥ  —  s listy; sa-vṛnda  —  s trsy kvĕtin; rambhā  —  s kmeny banánovníků; kramukaiḥ  —  a kmeny arekových palem; sa-ketubhiḥ  —  s prapory; su-alaṅkṛta  —  pĕknĕ ozdobenými; dvāra  —  se vchody; gṛhām  —  jejichž domy; sa-paṭṭikaiḥ  —  se stuhami.