SLOKA 25
ity uktas tau pariṣvajya
nandaḥ praṇaya-vihvalaḥ
pūrayann aśrubhir netre
saha gopair vrajaṁ yayau
iti — takto; uktaḥ — osloven; tau — Oba; pariṣvajya — když objímal; nandaḥ — Nanda Mahārāja; praṇaya — láskou; vihvalaḥ — znejistĕlý; pūrayan — zalité; aśrubhiḥ — slzami; netre — oči; saha — spolu s; gopaiḥ — pastevci; vrajam — do Vraji; yayau — odjel.
Nanda Mahārāja byl po vyslechnutí Kṛṣṇových slov rozrušený láskou, a když oba Pány objímal, oči se mu zalily slzami. Poté odjel s pastevci zpĕt do Vraji.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī napsal k tomuto verši rozsáhlý výklad, v nĕmž tuto část zábav Pána Kṛṣṇy podrobnĕ analyzuje. Tak jako človĕk vkládá své cenné zlato do ohnĕ, aby zjistil jeho ryzost, Pán vložil své nejmilovanĕjší oddané, obyvatele Vṛndāvanu, do ohnĕ odloučení od Nĕho, aby projevil jejich svrchovanou lásku. To je podstata poznámek Ācāryi Viśvanātha.