Vidura a Kuntīdevī Akrūrovi podrobnĕ popsali, jak se Dhṛtarāṣṭrovi synové, kteří závidĕli Pāṇḍuovcům jejich vznešené vlastnosti, pokoušeli své bratrance různými zločinnými způsoby zahubit a vymýšleli další krutosti. Uslzená Kuntīdevī se zeptala Akrūry: „Myslí nĕkdy moji rodiče a ostatní příbuzní v čele s Kṛṣṇou a Balarāmou na mne a mé syny a přijde nás nĕkdy Kṛṣṇa utĕšit v našem trápení?“ Potom Kuntīdevī začala na svou ochranu pronášet jména Pána Kṛṣṇy a také mantry vyjadřující odevzdanost Jemu. Akrūra ji ujistil: „Jelikož se tvoji synové zrodili z polobohů, jako je Dharma a Vāyu, není důvod očekávat, že by je mĕlo postihnout nĕjaké neštĕstí; naopak bys mĕla být přesvĕdčená, že velmi brzy obdrží to nejvĕtší možné štĕstí.“