Akrūra potom předal Dhṛtarāṣṭrovi zprávu od Kṛṣṇy a Balarāmy. Řekl králi: „Přijal jsi po smrti Pāṇḍua královský trůn. Mĕl bys chránit všechny své poddané a příbuzné na základĕ nestranného postoje vůči všem; to je náboženská povinnost králů. Takovým spravedlivým jednáním získáš veškerou slávu a štĕstí. Budeš-li však jednat jinak, dosáhneš jen hanby v tomto životĕ a odsouzení k pobytu v pekle v životĕ příštím. Živá bytost se rodí sama a sama svůj život opouští. Sama si užívá plodů své zbožnosti a hříchu. Pokud nĕkdo nepochopí pravou totožnost vlastního já a místo toho zaopatřuje své potomky za použití hříšných činů, potom jistĕ půjde do pekla. Človĕk by tedy mĕl pochopit nestálou povahu hmotné existence, která je jako sen ve spánku, kouzelníkův trik nebo výplod fantazie, a mĕl by tedy ovládnout svou mysl, aby zůstal klidný a vyrovnaný.“