SLOKA 15-16
nando mahā-manās tebhyo
vāso ’laṅkāra-go-dhanam
sūta-māgadha-vandibhyo
ye ’nye vidyopajīvinaḥ
tais taiḥ kāmair adīnātmā
yathocitam apūjayat
viṣṇor ārādhanārthāya
sva-putrasyodayāya ca
nandaḥ—Mahārāja Nanda; mahā-manāḥ—který byl nejčestnější osobou ze všech pastevců; tebhyaḥ—pastevcům; vāsaḥ—oděvy; alaṅkāra—ozdoby; go-dhanam—a krávy; sūta-māgadha-vandibhyaḥ—sūtům (profesionálním přednášečům příběhů z minulosti), māgadhům (profesionálním přednášečům dějin královských rodů) a vandīm (přednášečům modliteb); ye anye—jakož i jiným; vidyā-upajīvinaḥ—kteří si získávali živobytí na základě svého vzdělání; taiḥ taiḥ—se vším, co; kāmaiḥ—rostoucí touhy; adīna-ātmā—Mahārāja Nanda, jenž byl tak velkodušný; yathā-ucitam—jak bylo vhodné; apūjayat—uctíval je či uspokojoval; viṣṇoḥ ārādhana-arthāya—pro uspokojení Pána Viṣṇua; sva-putrasya—svého dítěte; udayāya—pro všestranné zlepšení podmínek; ca—a.
Velkomyslný Mahārāja Nanda daroval pastevcům oděvy, ozdoby a krávy, aby potěšil Pána Viṣṇua, a tak všestranně prospěl svému synovi. Dal milodary sūtům, māgadhům, vandīm a příslušníkům všech ostatních povolání s ohledem na jejich vzdělání a uspokojil touhy každého.
V poslední době se sice stalo módou používat oslovení daridra-nārāyaṇa, ale slova viṣṇor ārādhanārthāya neznamenají, že všichni lidé, které Nanda Mahārāja při této velké slavnosti uspokojil, byli Viṣṇuové. Nebyli ani daridra, ani Nārāyaṇa. Byli to Nārāyaṇovi oddaní, kteří Nārāyaṇa uspokojovali pomocí svého vzdělání. Potěšit je tedy bylo nepřímým způsobem, jak potěšit Pána Viṣṇua. Mad-bhakta-pūjābhyadhikā (Bhāg. 11.19.21). Pán říká: “Uctívat Mé oddané je lepší, než uctívat Mě přímo.” Celý varṇāśramský systém má za cíl viṣṇu-ārādhanu, uctívání Pána Viṣṇua. Varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān / viṣṇur ārādhyate (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9). Potěšit Pána Viṣṇua, Nejvyššího Pána, je konečným cílem života. Necivilizovaný člověk či materialista však tento životní cíl nezná. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Bhāg. 7.5.31). Skutečný zájem každého spočívá v uspokojování Pána Viṣṇua. Neuspokojovat Pána Viṣṇua a místo toho se snažit být šťastný pomocí hmotných opatření (bahir-artha-māninaḥ) ke štěstí nevede. Jelikož Viṣṇu je základem všeho, je-li On spokojen, je spokojen každý; zvláště děti a členové rodiny oddaného jsou po všech stránkách šťastní. A Nanda Mahārāja chtěl zajistit štěstí svému novorozenému dítěti. To byl jeho záměr. Proto chtěl uspokojit Pána Viṣṇua, a za tím účelem bylo nezbytné uspokojit Jeho oddané, jako byli učení brāhmaṇové, māgadhové a sūtové. Takto, oklikou, by měl být nakonec potěšen Pán Viṣṇu.