SLOKA 24
diṣṭyā saṁsāra-cakre ’smin
vartamānaḥ punar-bhavaḥ
upalabdho bhavān adya
durlabhaṁ priya-darśanam
diṣṭyā—i to je štěstí; saṁsāra-cakre asmin—v tomto světě zrození a smrti; vartamānaḥ—i když jsem byl; punaḥ-bhavaḥ—mé setkání s tebou je jako nové zrození; upalabdhaḥ—získané mnou; bhavān—ty; adya—dnes; durlabham—ačkoliv to bylo nemožné; priya-darśanam—vidět tě znovu, můj milovaný příteli a bratře.
“I to, že tě nyní vidím, je štěstí. Při této příležitosti se cítím jako znovuzrozený. I přesto, že člověk žije v tomto hmotném světě, je velice těžké se setkávat s důvěrnými přáteli a drahými příbuznými.”
Vasudeva seděl na Kaṁsův rozkaz ve vězení, a proto neviděl Nandu Mahārāje mnoho let, ačkoliv žil stále v Mathuře. Když se tedy znovu setkali, Vasudevovi to připadalo jako znovuzrození.