SLOKA 26
kaccit paśavyaṁ nirujaṁ
bhūry-ambu-tṛṇa-vīrudham
bṛhad vanaṁ tad adhunā
yatrāsse tvaṁ suhṛd-vṛtaḥ
kaccit—zdali; paśavyam—ochrana krav; nirujam—bez potíží či nemocí; bhūri—v dostatečném množství; ambu—voda; tṛṇa—tráva; vīrudham—rostliny; bṛhat vanam—velký les; tat—to vše tam je; adhunā—nyní; yatra—kde; āsse—žiješ; tvam—ty; suhṛt-vṛtaḥ—obklopen přáteli.
“Nando Mahārāji, příteli můj milý, je na místě, kde žiješ se svými přáteli, les příhodný pro zvířata, hlavně pro krávy? Doufám, že se tam nevyskytuje žádná nemoc ani jiné potíže. Jistě je to místo s hojností vody, trávy a dalších rostlin.”
Aby lidé byli šťastní, musejí se starat o zvířata, hlavně o krávy. Proto se Vasudeva ptal, zda tam, kde Nanda Mahārāja žil, byly pro zvířata dobré podmínky. Aby lidé mohli usilovat o pravé štěstí, musí být zajištěna ochrana krav. To znamená, že musejí mít lesy a přiměřené pastviny s hojností trávy a vody. Pokud budou zvířata šťastná, budou dávat dostatek mléka, z něhož budou mít lidé užitek v podobě mnoha mléčných výrobků, díky nimž budou moci šťastně žít. Bhagavad-gītā (18.44) přikazuje: kṛṣi-go-rakṣya-vāṇijyaṁ vaiśya-karma svabhāva-jam. Jak může být společnost šťastná, když zvířatům nezajišťuje vhodné podmínky pro život? To, že lidé chovají dobytek, aby ho pak posílali na jatka, je velký hřích. Tímto démonským podnikáním maří svou příležitost žít skutečně lidským životem. Jelikož Kṛṣṇovým pokynům nepřikládají žádný význam, jejich rozvoj takzvané civilizace připomíná šílené jednání pacientů v blázinci.