SLOKA 7
gāvo vṛṣā vatsatarā
haridrā-taila-rūṣitāḥ
vicitra-dhātu-barhasrag-
vastra-kāñcana-mālinaḥ
gāvaḥ—krávy; vṛṣāḥ—býci; vatsatarāḥ—telata; haridrā—směsí kurkumy; taila—a oleje; rūṣitāḥ—celá jejich těla byla potřena; vicitra—ozdobeni různými druhy; dhātu—barevných nerostů; barha-srak—věnce z pavích per; vastra—látky; kāñcana—zlaté šperky; mālinaḥ—ozdobeni girlandami.
Krávy, býci a telata měli těla potřená kurkumou smíchanou s olejem a nerosty různých druhů. Hlavy jim okrášlovala paví pera a byli ověnčeni girlandami a přikryti látkami se zlatými ozdobami.
Nejvyšší Osobnost Božství učí v Bhagavad-gītě (18.44): kṛṣi-go-rakṣya-vāṇijyaṁ vaiśya-karma svabhāva-jam-“Zemědělství, ochrana krav a obchod jsou přirozené činnosti náležící vaiśyům.” Nanda Mahārāja patřil ke společenství vaiśyů neboli zemědělců. Tyto verše popisují, jak vypadá ochrana krav a jak bohaté toto společenství bylo. Pro nás je těžké si představit, že mohlo být o krávy, býky a telata tak pěkně pečováno a že mohli být tak hezky ozdobeni látkami a drahocennými zlatými šperky. Jak ti museli být spokojení! Na jiném místě v Bhāgavatamu je uvedeno, že v dobách Mahārāje Yudhiṣṭhira byly krávy tak šťastné, že celé pastviny rozbahnily svým mlékem. To je typická indická civilizace. A přesto na tom samém místě, v Indii neboli Bhāratavarṣe, lidé tolik trpí, neboť se zřekli védského způsobu života a nechápou učení Bhagavad-gīty.