SLOKA 29
sthity-udbhavāntaṁ bhuvana-trayasya yaḥ
samīhite ’nanta-guṇaḥ sva-līlayā
na tasya citraṁ para-pakṣa-nigrahas
tathāpi martyānuvidhasya varṇyate
sthiti — udržování; udbhava — stvoření; antam — a zničení; bhuvana-trayasya — tří svĕtů; yaḥ — který; samīhite — uskutečňuje; ananta — neomezené; guṇaḥ — jehož transcendentální vlastnosti; sva-līlayā — jako svou zábavu; na — ne; tasya — pro Nĕho; citram — úžasné; para — vystupující proti; pakṣa — strany; nigrahaḥ — porážka; tathā api — přesto; martya — lidské bytosti; anuvidhasya — který napodobuje; varṇyate — je popisováno.
Pro Nĕho, jenž řídí stvoření, udržování a zničení tří svĕtů a má neomezené duchovní vlastnosti, není příliš úžasné, že poráží ty, kdo vystupují proti Nĕmu. Přesto mudrci Jeho činy oslavují, když takto napodobuje lidské chování.
Filosof Aristotelés kdysi tvrdil, že Svrchovaný Bůh by se sotva účastnil lidských činností, neboť všechny bĕžné činnosti nejsou božské bytosti hodny. I Śrīla Viśvanātha Cakravartī, který témĕř jistĕ nikdy Aristotelova díla nečetl, vznáší podobnou námitku: Jelikož Śrī Kṛṣṇa tvoří, udržuje a ničí celý vesmír, není Jeho boj s Jarāsandhou nezajímavým, nevyrovaným utkáním?
Odpovĕď je taková: Pán hraje úlohu lidské bytosti a pomocí své energie blaženosti sehrává vzrušující transcendentální zábavy, plné napĕtí a dynamického dĕje. Pánova energie Yogamāyā způsobuje, že Pán vypadá přesnĕ jako lidská bytost, a díky tomu se můžeme tĕšit z podívané, jak Nejvyšší Osoba hraje na pozemském jevišti. Zatvrzelí agnostici budou samozřejmĕ namítat, že pokud je Kṛṣṇa Bůh, o žádném skutečném napĕtí nemůže být řeč. Tito skeptici nerozumí Kṛṣṇovĕ přitažlivé síle. Krása a drama, dokonce i na hmotném jevišti, mají svou kouzelnou logiku, a podobnĕ milujeme Kṛṣṇu kvůli Nĕmu samotnému, Jeho krásu oceňujeme kvůli ní samotné a užíváme si Kṛṣṇových zábav, protože jsou samy o sobĕ úžasné. Kṛṣṇa ve skutečnosti sehrává své zábavy ne s nĕjakým svĕtským sobeckým zámĕrem, ale pro naše potĕšení. Předvádĕní duchovních zábav je tedy samo o sobĕ aktem lásky, který Kṛṣṇa vyjevuje pro nekonečné duchovní štĕstí duší s čistým srdcem, jež překonaly hmotnou závist vůči Bohu.
V tomto ohledu cituje Śrīla Viśvanātha Cakravartī důležitý verš z Gopāla-tāpanī Upaniṣady: narākṛti para-brahma kāraṇa-mānuṣaḥ. „Nejvyšší Absolutní Pravda se pro naplnĕní svého vlastního zámĕru zjevuje v tĕle podobném lidskému, přestože je zdrojem všeho.“ Podobnĕ ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.32) čteme: yan-mitraṁ paramānandaṁ pūrṇaṁ brahma sanātanam: „Zdroj transcendentální blaženosti, vĕčný Nejvyšší Brahman, se stal jejich přítelem.“