Poté, co Śrī Kṛṣṇa bezpečnĕ usadil členy své rodiny v pevnosti Dvārace, vyšel z Mathury a připomínal vycházející mĕsíc. Kālayavana vidĕl, že Kṛṣṇovo zářící tĕlo odpovídá Nāradovu popisu Pána, a tak vĕdĕl, že je to Osobnost Božství. Když vidĕl, že Pán nemá zbranĕ, odložil své vlastní a rozbĕhl se k Nĕmu zezadu, protože s Ním chtĕl bojovat. Śrī Kṛṣṇa Yavanovi utíkal a na každém kroku zůstával tĕsnĕ mimo Kālayavanův dosah. Nakonec ho odvedl daleko k jedné horské jeskyni. Kālayavana v bĕhu Pána zasypával urážkami, ale nedokázal Ho chytit, neboť jeho zásoba bezbožné karmy nebylo ještĕ vyčerpána. Śrī Kṛṣṇa vstoupil do jeskynĕ, kam Ho Kālayavana následoval a spatřil muže ležícího na zemi. Považoval ho za Śrī Kṛṣṇu, a tak ho kopl. Muž spal velmi dlouho a nyní, když byl násilím probuzen, se hnĕvivĕ rozhlédl kolem sebe a spatřil Kālayavanu. Upřel na nĕj ostrý pohled, zapálil v jeho tĕle oheň a v okamžiku ho spálil na popel.