SLOKA 23-26
tam ālokya ghana-śyāmaṁ
pīta-kauśeya-vāsasam
śrīvatsa-vakṣasaṁ bhrājat
kaustubhena virājitam
catur-bhujaṁ rocamānaṁ
vaijayantyā ca mālayā
cāru-prasanna-vadanaṁ
sphuran-makara-kuṇḍalam
prekṣaṇīyaṁ nṛ-lokasya
sānurāga-smitekṣaṇam
apīvya-vayasaṁ matta-
mṛgendrodāra-vikramam
paryapṛcchan mahā-buddhis
tejasā tasya dharṣitaḥ
śaṅkitaḥ śanakai rājā
durdharṣam iva tejasā
tam — Jeho; ālokya — hledící na; ghana — jako mrak; śyāmam — tmavĕ modrý; pīta — žlutý; kauśeya — hevábný; vāsasam — jehož odĕv; śrīvatsa — znak Śrīvatsa; vakṣasam — na jehož hrudi; bhrājat — zářícím; kaustubhena — drahokamem Kaustubha; virājitam — zářivý; catuḥ-bhujam — čtyřmi pažemi; rocamānam — zkrášlený; vaijayantyā — jménem Vaijayantī; ca — a; mālayā — kvĕtinovou girlandou; cāru — přitažlivý; prasanna — a klidná; vadanam — jehož tvář; sphurat — blyštící se; makara — tvaru žraloků; kuṇḍalam — jehož náušnice; prekṣaṇīyam — přitahující oči; nṛ-lokasya — lidstva; sa — s; anurāga — náklonností; smita — smĕjící se; īkṣaṇam — jehož oči či pohled; apīvya — sličná; vayasam — jehož mladistvá podoba; matta — rozzuřený; mṛga-indra — jako lev; udāra — vznešená; vikramam — jehož chůze; parya-pṛcchat — zeptal se; mahā-buddhiḥ — obdařeného velkou inteligencí; tejasā — září; tasya — Jeho; dharṣitaḥ — přemoženého; śaṅkitaḥ — s pochybností; śanakaiḥ — pomalu; rājā — král; durdharṣam — nepřemožitelný; iva — vskutku; tejasā — s Jeho září.
Když král Mucukunda hledĕl na Pána, vidĕl, že je tmavĕ modrý jako mrak, má čtyři paže, žlutý hedvábný odĕv, na hrudi znak Śrīvatsa a na krku jasnĕ zářící drahokam Kaustubha. Pána zdobila girlanda Vaijayantī, ukazoval svou sličnou, klidnou tvář, která přitahuje oči celého lidstva svými náušnicemi tvaru žraloků a láskyplnĕ se usmívajícím pohledem. Krása Jeho mladistvého tĕla byla nepřekonatelná a pohyboval se se vznešeností rozzuřeného lva. Vysoce inteligentní král byl přemožen Pánovou září, která svĕdčila o Jeho nepřemožitelnosti. Mucukunda se nejistĕ a váhavĕ zeptal Pána Kṛṣṇy.
Je významné, že sloka 24 uvádí: catur-bhujaṁ rocamānam – „Pán byl vidĕt ve své krásné čtyřruké podobĕ.“ V celém tomto velkém díle vidíme, jak Pán Kṛṣṇa projevuje své různé transcendentální podoby, nejvíce dvourukou podobu Kṛṣṇy a čtyřrukou podobu Nārāyaṇa či Viṣṇua. Není tedy pochyb o tom, že Kṛṣṇa a Viṣṇu se neliší, nebo že Kṛṣṇa je původní podoba Pána. Tyto vĕci jsou nĕkdy mylnĕ chápány, ale velcí ācāryové, odborníci v duchovní vĕdĕ, nám je objasnili. Bůh ve své původní podobĕ není pouze stvořitel, udržovatel a ničitel, nebo ten, kdo trestá podmínĕné duše, ale naopak nekonečnĕ krásný Bůh, který si užívá ve svém sídle. To je podoba Kṛṣṇy, tentýž Kṛṣṇa, který se expanduje do podob Viṣṇua, aby udržoval náš nedokonalý svĕt.
Śrīla Jīva Gosvāmī zmiňuje, že slovo śaṅkitaḥ, „s nĕjakou pochybností“, vyjadřuje, že Mucukunda uvažoval: „Je to vskutku Nejvyšší Pán?“ V následujících verších se vyjadřuje otevřenĕ.