SLOKA 2
saṁvīkṣya kṣullakān martyān
paśūn vīrud-vanaspatīn
matvā kali-yugaṁ prāptaṁ
jagāma diśam uttarām
saṁvīkṣya — když si všiml; kṣullakān — malé; martyān — lidské bytosti; paśūn — zvířata; vīrut — rostliny; vanaspatīn — a stromy; matvā — uvažující; kali-yugam — vĕk Kali; prāptam — přišel; jagāma — odešel; diśam — smĕrem; uttarām — severním.
Když Mucukunda vidĕl, že se všechny lidské bytosti, zvířata, stromy a rostliny nesmírnĕ zmenšily, a tak si uvĕdomil, že se přiblížil vĕk Kali, odešel smĕrem na sever.
V tomto verši je nĕkolik významných slov. Standardní sanskrtský slovník uvádí tyto anglické významy slova kṣullaka: „malý, nízký, mrzký, chudý, nuzný, zlý, zlomyslný, opuštĕný, tvrdý, bolestný, zoufalý.“ Toto jsou příznaky vĕku Kali a všechny tyto vlastnosti se zde týkají lidí, zvířat, rostlin a stromů v tomto vĕku. My, kteří jsme zamilováni sami do sebe a svého prostředí, si možná můžeme představit vyšší krásu a životní podmínky dostupné lidem v předchozích vĕcích.
Poslední řádek tohoto textu, jagāma diśam uttarām – „Odešel smĕrem na sever“ – lze pochopit takto. Cestou na sever v Indii se dojde k nejvyšším horám svĕta, pohoří Himálaji. Tam lze stále nalézt mnoho krásných vrcholů a údolí, kde stojí tiché poustevny vhodné pro askezi a meditaci. Ve védské kultuře „jít na sever“ tedy vyjadřuje vzdání se pohodlí bĕžné společnosti a odebrání se do Himálaje kvůli praktikování vážné askeze v zájmu duchovního pokroku.