SLOKA 37
śrī-rukmiṇy uvāca
śrutvā guṇān bhuvana-sundara śṛṇvatāṁ te
nirviśya karṇa-vivarair harato ’ṅga-tāpam
rūpaṁ dṛśāṁ dṛśimatām akhilārtha-lābhaṁ
tvayy acyutāviśati cittam apatrapaṁ me
śrī-rukmiṇī uvāca — Śrī Rukmiṇī pravila; śrutvā — naslouchaje; guṇān — vlastnosti; bhuvana — všech svĕtů; sundara — ó kráso; śṛṇvatām — pro ty, kdo naslouchají; te — Tvých; nirviśya — když vstoupily; karṇa — ušními; vivaraiḥ — dírkami; harataḥ — odstraňující; aṅga — jejich tĕl; tāpam — bolest; rūpam — krása; dṛśām — zraku; dṛśi-matām — tĕch, kdo mají oči; akhila — naprostého; artha — splnĕní tužeb; lābham — získání; tvayi — do Tebe; acyuta — ó neklesající Kṛṣṇo; āviśati — vstupuje; cittam — mysl; apatrapam — nestoudná; me — má.
Śrī Rukmiṇī pravila (ve svém dopise čteném brāhmaṇou): Ó kráso svĕtů, když jsem slyšela o Tvých vlastnostech, které vstupují do uší posluchačů a odstraňují jejich tĕlesnou úzkost, a když jsem také slyšela o Tvé kráse, jež plní všechny vizuální touhy přihlížejících, upřela jsem na Tebe svou nestoudnou mysl, ó Kṛṣṇo.
Rukmiṇī byla dcera krále, odvážná a smĕlá, a navíc by radĕji zemřela než ztratila Kṛṣṇu. Když to vše zvážila, napsala přímočarý, jednoznačný dopis, v nĕmž Kṛṣṇu prosila, aby přijel a odvezl ji.