Když nadešel čas, aby Śrīmatī Rukmiṇī-devī navštívila chrám Śrī Ambiky, vydala se tam obklopena mnoha strážemi. Poté, co se poklonila božstvu, modlila se, aby jí bylo dovoleno mít za manžela Śrī Kṛṣṇu. Potom uchopila ruku přítelkynĕ a opustila chrám Ambiky. Při pohledu na její nevýslovnou krásu velcí hrdinové upustili své zbranĕ a padli na zem v bezvĕdomí. Rukmiṇī kráčela rozvážnými kroky, dokud si nevšimla Kṛṣṇy. Nato, před zraky všech, Śrī Kṛṣṇa vzal Rukmiṇī do svého kočáru. Jako lev vynucující si svůj právoplatný podíl od smečky šakalů odrazil všechny nepřátelské krále a pomalu odjel, následován svými společníky. Jarāsandha a ostatní králové, neschopni snést svou porážku a zneuctĕní, se hlasitĕ odsuzovali a prohlásili, že tato urážka na cti se podobá situaci, kdy malé zvíře ukradne to, co právem náleží lvu.