SLOKA 51-55
tāṁ deva-māyām iva dhīra-mohinīṁ
su-madhyamāṁ kuṇḍala-maṇḍitānanām
śyāmāṁ nitambārpita-ratna-mekhalāṁ
vyañjat-stanīṁ kuntala-śaṅkitekṣaṇām
śuci-smitāṁ bimba-phalādhara-dyuti-
śoṇāyamāna-dvija-kunda-kuḍmalām
padā calantīṁ kala-haṁsa-gāminīṁ
siñjat-kalā-nūpura-dhāma-śobhinā
vilokya vīrā mumuhuḥ samāgatā
yaśasvinas tat-kṛta-hṛc-chayārditāḥ
yāṁ vīkṣya te nṛpatayas tad udāra-hāsa-
vrīdāvaloka-hṛta-cetasa ujjhitāstrāḥ
petuḥ kṣitau gaja-rathāśva-gatā vimūḍhā
yātrā-cchalena haraye ’rpayatīṁ sva-śobhām
saivaṁ śanaiś calayatī cala-padma-kośau
prāptiṁ tadā bhagavataḥ prasamīkṣamāṇā
utsārya vāma-karajair alakān apaṅgaiḥ
prāptān hriyaikṣata nṛpān dadṛśe ’cyutaṁ ca
tāṁ rāja-kanyāṁ ratham ārurakṣatīṁ
jahāra kṛṣṇo dviṣatāṁ samīkṣatām
tām — ji; deva — Nejvyššího Pána; māyām — energii klamu; iva — jako kdyby; dhīra — dokonce i rozvážné; mohinīm — která mate; su-madhyamām — jejíž pas je krásnĕ tvarovaný; kuṇḍala — náušnicemi; maṇḍita — ozdobená; ānanām — jejíž tvář; śyāmām — neposkvrnĕná krása; nitamba — na jejíchž bocích; arpita — spočívající; ratna — drahokamy posázený; mekhalām — opasek; vyañjat — pučící; stanīm — jejíž ňadra; kuntala — kadeřemi; śaṅkita — vylekané; īkṣaṇām — jejíž oči; śuci — čistým; smitām — úsmĕvem; bimba-phala — jako plod bimba; adhara — jejíchž rtů; dyuti — září; śoṇāyamāna — zčervenalé; dvija — jejíž zuby; kunda — jasmínu; kuḍmalām — jako poupata; padā — nohami; calantīm — kráčející; kala-haṁsa — jako královské labutĕ; gāminīm — jejíž krok; siñjat — cinkajících; kalā — dovednĕ vyrobených; nūpura — jejíchž nákotníčků; dhāma — září; śobhinā — zkrášlenou; vilokya — vidící; vīrāḥ — hrdinové; mumuhuḥ — byli zmateni; samāgatāḥ — shromáždĕní; yaśasvinaḥ — úctyhodní; tat — tímto; kṛta — stvořeným; hṛt-śaya — chtíčem; arditāḥ — sužovaní; yām — které; vīkṣya — při spatření; te — tito; nṛ-patayaḥ — králové; tat — jejími; udāra — širokými; hāsa — úsmĕvy; vrīḍā — studu; avaloka — a pohledy; hṛta — ukradly; cetasaḥ — jejichž mysli; ujjhita — pouštĕjící; astrāḥ — své zbranĕ; petuḥ — padli; kṣitau — na zem; gaja — na slonech; ratha — kočárech; aśva — a koních; gatāḥ — sedící; vimūḍhāḥ — omdlévající; yātrā — procesí; chalena — pod záminkou; haraye — Pánu Harimu, Kṛṣṇovi; arpayatīm — jež obĕtovala; sva — svou; śobhām — krásu; sā — ona; evam — takto; śanaiḥ — pomalu; calayatī — kráčející; cala — pohybující se; padma — lotosů; kośau — dva kalichy (tj. nohy); prāptim — příjezd; tadā — potom; bhagavataḥ — Nejvyššího Pána; prasamīkṣamāṇā — dychtivĕ očekávající; utsārya — odhrnující si; vāma — levé; kara-jaiḥ — nehty ruky; alakān — vlasy; apāṅgaiḥ — pohledy úkosem; prāptān — přítomné; hriyā — stydlivĕ; aikṣata — hledĕla; nṛpān — na krále; dadṛśe — vidĕla; acyutam — Kṛṣṇu; ca — a; tām — ji; rāja-kanyām — královu dceru; ratham — Jeho kočáru; ārurukṣatīm — která se chystala nasednout do; jahāra — uchopil; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; dviṣatām — Jeho nepřátelé; samīkṣatām — zatímco přihlíželi.
Rukmiṇī byla stejnĕ okouzlující jako Pánova energie klamu, která si podmaňuje dokonce i rozvážné a vážné. Králové upřenĕ hledĕli na její panenskou krásu, ladný pas a rozkošnou tvář zdobenou náušnicemi. Boky jí zkrášloval drahokamy posázený opasek, její ňadra právĕ pučela a oči se zdánlivĕ bály kadeří zakrývajících výhled. Sladce se usmívala a zuby podobné jasmínovým poupatům odrážely záři rtů červených jako plod bimba. Když kráčela s pohyby královské labutĕ, záře jejích cinkajících nákotníčků jí zkrášlovala nohy. Pohled na ni shromáždĕné hrdiny naprosto zmátl a srdce jim trhal chtíč. Když králové uvidĕli její široký úsmĕv a stydlivý pohled, byli ohromeni, upustili zbranĕ a padli v mdlobách na zem ze svých slonů, kočárů a koní. Pod záminkou procesí Rukmiṇī předvedla svou krásu pouze Kṛṣṇovi. Pomalu se pohybovala na lotosovým kalichům podobných nohách a očekávala příjezd Nejvyššího Pána. Nehty levé ruky si z tváře odhrnula nĕkolik kadeří a stydlivĕ hledĕla koutky očí na krále před ní. V tom okamžiku spatřila Kṛṣṇu. Poté před zraky svých nepřátel Pán uchopil princeznu, která dychtila usednout do Jeho kočáru.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho se Rukmiṇī obávala, že by jí kadeře mohly zakrývat výhled, neboť nanejvýš dychtila vidĕt svého milovaného Kṛṣṇu. Neoddaní, neboli démoni, jsou zmateni při spatření Pánova majestátu a myslí si, že Jeho energie je určena pro jejich hrubý smyslový požitek. Rukmiṇī, expanze Kṛṣṇovy vnitřní energie blaženosti, však byla určena pouze pro Pána.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje tento verš, aby popsal ženu známou jako śyāmā:
śīta-kāle bhaved usṇo
uṣṇa-kāle tu śītalā
stanau su-kaṭhinau yasyāḥ
sā śyāmā parikīrtitā
„Žena se nazývá śyāmā, když má ňadra velmi pevná a když nĕkdo v její přítomnosti cítí v zimĕ teplo a v létĕ chlad.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále poukazuje na to, že krásné tĕlo Rukmiṇī je projevem Pánovy vnitřní energie, a neoddaní je proto nemohou vnímat. Hrdinné krále shromáždĕné ve Vidarbhĕ tedy rozrušil chtíč při spatření Pánovy energie klamu, Rukmiṇiny expanze. Jinými slovy, nikdo nemůže cítit chtíč vůči Pánovĕ vĕčné společnici, protože jakmile je jeho mysl znečištĕna chtíčem, pokryv Māyi ho oddĕlí od čisté krásy duchovního svĕta a jeho obyvatel.
Śrīmatī Rukmiṇī-devī cítil stud, když hledĕla koutky očí na ostatní krále, neboť se nechtĕla setkat s pohledy tĕchto nízkých mužů.