Rukmiṇina bratra Rukmīho, který nenávidĕl Kṛṣṇu, rozzuřil Kṛṣṇův únos jeho sestra. Poté, co přede všemi přítomnými králi slíbil, že se nevrátí do Kuṇḍiny, dokud nebude Kṛṣṇa zničen a Rukmiṇī zachránĕna, se vydal se svým vojskem napadnout Pána. Rukmī, neznalý slávy Pána Kṛṣṇy, smĕle vyjel napadnout Kṛṣṇu v osamĕlém kočáře. Přiblížil se k Pánu, zasáhl Ho šípy a požadoval, aby Rukmiṇī propustil. Śrī Kṛṣṇa odrazil Rukmīho zbranĕ a rozsekal je na kusy. Potom vysoko pozdvihl meč a chystal se Rukmīho zabít, když vtom se do toho vložila Rukmiṇī a vroucnĕ prosila, aby život jejího bratra ušetřil. Pán Kṛṣṇa Rukmīho nezabil, ale mečem mu usekal prameny vlasů a ponechal ho zohyzdĕného. Právĕ tehdy se tam objevil Pán Baladeva s yaduovským vojskem. Když uvidĕl zohyzdĕného Rukmīho, laskavĕ Kṛṣṇu pokáral: „Zohyzdit tak blízkého člena rodiny je stejné jako ho zabít; proto by nemĕl být zabit, ale propuštĕn.“