SLOKA 41
rājyasya bhūmer vittasya
striyo mānasya tejasaḥ
mānino ’nyasya vā hetoḥ
śrī-madāndhāḥ kṣipanti hi
rājyasya — království; bhūmeḥ — zemi; vittasya — bohatství; striyaḥ — ženu; mānasya — čest; tejasaḥ — moc; māninaḥ — ti, kdo jsou pyšní na; anyasya — nĕčemu jinému; vā — nebo; hetoḥ — kvůli; śrī — majestátem; mada — svým opojením; andhāḥ — zaslepení; kṣipanti — urážejí; hi — vskutku.
(Balarāma opĕt oslovil Kṛṣṇu:) Pyšní lidé, zaslepení pýchou na svůj osobní majestát, urážejí ostatní kvůli takovým vĕcem jako království, zemĕ, bohatství, ženy, čest a moc.
Rukmiṇī si mĕl původnĕ vzít Pán Kṛṣṇa. Celou tu dobu to byla pro všechny zúčastnĕné ta nejlepší volba, a přesto se Rukmī od začátku proti této krásné dohodĕ zlomyslnĕ stavĕl. Když se touha jeho sestry nakonec splnila a unesl ji Kṛṣṇa, zlovolnĕ Pána napadl hrubými urážkami a smrtícími zbranĕmi. Pán Kṛṣṇa ho za to svázal a částečnĕ mu oholil vlasy a knír. I když byl tento trest pro pyšného prince jako Rukmī jistĕ ponižující, bylo to pouhé plácnutí do ruky, když se vezme v potaz, čeho se dopustil.