SLOKA 46
nātmano ’nyena saṁyogo
viyogaś casataḥ sati
tad-dhetutvāt tat-prasiddher
dṛg-rūpābhyāṁ yathā raveḥ
na — ne; ātmanaḥ — pro vlastní já; anyena — s ničím jiným; saṁyogaḥ — styk; viyogaḥ — oddĕlení; ca — a; asataḥ — s tím, co postrádá podstatu; sati — ó rozlišující; tat — z toho (vlastního já); hetutvāt — protože pochází; tat — tím (vlastním já); prasiddheḥ — protože jsou zjeveny; dṛk — zrakem; rūpābhyām — viditelná podoba; yathā — jako; raveḥ — pro slunce.
Ó inteligentní ženo, duše nikdy nepřichází do styku s podstatu postrádajícími hmotnými objekty ani se od nich neoddĕluje, protože duše samotná je jejich zdrojem a tím, kdo je osvĕtluje. Duše se tedy podobá slunci, které nepřichází do styku ani se neoddĕluje od zraku a vidĕného.
Jak je vysvĕtleno v předchozím textu, podmínĕná duše se nevĕdomĕ považuje za hmotné tĕlo a tak se točí v kolobĕhu rození a umírání. Hmota a duše jsou ve skutečnosti spoluenergie původního zdroje všeho, Nejvyššího Pána, který je Absolutní Pravda.
Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje v Bhagavad-gītĕ (7.5): jīva-bhūtāṁ mahā-bāho yayedaṁ dhāryate jagat. Hmotný svĕt je udržován touhou živých bytostí jej vykořisťovat. Hmotný svĕt je jako vĕzení. Zločinci jsou odhodláni páchat zločiny, a tak vláda považuje za nutné provozovat vĕzeňský systém. Podobnĕ Nejvyšší Pán udržuje hmotné vesmíry, protože podmínĕné duše jsou odhodlány se Mu vzpírat a snažit se užívat si bez Jeho láskyplné spolupráce. Proto je zde výraz tad-dhetutvāt použit k popisu duše, což znamená, že duše je příčinou toho, že se hmota spojí v hmotném tĕle. Výraz tat-prasiddheḥ vyjadřuje, že duše je příčinou vnímání tĕla a stejný výraz také vyjadřuje, že tato skutečnost je dobře známa osvíceným osobám.
Kromĕ svého daného významu slovo ātmanaḥ v tomto verši může označovat Nejvyšší Duši. V tom případĕ výraz tad-dhetutvāt vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa expanduje svou osobní energii, a tak projevuje hmotný vesmír. Jelikož Pán existuje vĕčnĕ ve svém čistém, duchovním tĕle, nikdy se nestává hmotným, jak je uvedeno zde.