SLOKA 47
janmādayas tu dehasya
vikriyā nātmanaḥ kvacit
kalānām iva naivendor
mṛtir hy asya kuhūr iva
janma-ādayaḥ — zrození a tak dále; tu — ale; dehasya — tĕla; vikriyāḥ — promĕny; na — ne; ātmanaḥ — vlastního já; kvacit — nikdy; kalānām — fází; iva — jako; na — ne; eva — vskutku; indoḥ — mĕsíce; mṛtiḥ — smrt; hi — vskutku; asya — toho; kuhūḥ — nov; iva — jako.
Zrození a ostatní promĕny podstupuje tĕlo, ale nikdy vlastní já, tak jako se mĕní fáze mĕsíce, ale mĕsíc nikdy, i když je možné nov nazvat „smrtí“ mĕsíce.
Pán Balarāma zde vysvĕtluje, jak se podmínĕné duše ztotožňují s tĕlem a jak by se mĕly tohoto ztotožnĕní vzdát. Každá bĕžná osoba se jistĕ považuje za vĕkovĕ mladou, střední nebo starou, zdravou nebo nemocnou. Takové ztotožnĕní je ale klam, stejnĕ jako dorůstání a ubývání mĕsíce. Když se ztotožňujeme s hmotným tĕlem, ztrácíme svou schopnost porozumĕt duši.