Pán Kṛṣṇa se vrátil do Dvāraky a nechal pro Satrājita vykonat pohřební obřady. Když Akrūra a Kṛtavarmā slyšeli, jak Śatadhanvu stihla smrt, uprchli z Dvāraky. Brzy začalo Dvāraku sužovat mnoho druhů neštĕstí – mentální, fyzické a tak dále – a obyvatelé dospĕli k závĕru, že příčinou tĕchto potíží musí být Akrūrovo vyhnanství. Mĕstští starší podali vysvĕtlení: „Kdysi propuklo ve Vārāṇasī sucho a tamní král provdal svou dceru za Akrūrova otce, který byl tehdy ve Vārāṇasī na návštĕvĕ. Výsledkem tohoto daru byl konec sucha.“ Starší si mysleli, že Akrūra má stejnou moc jako jeho otec, a prohlásili, že by mĕl být přiveden zpĕt.