SLOKA 30
akrūre proṣite ’riṣṭāny
āsan vai dvārakaukasām
śārīrā mānasās tāpā
muhur daivika-bhautikāḥ
akrūre — Akrūra; proṣite — zatímco byl ve vyhnanství; ariṣṭāni — zlá znamení; āsan — objevila se; vai — vskutku; dvārakā-okasām — pro obyvatele Dvāraky; śārīrāḥ — způsobená tĕlem; mānasaḥ — a myslí; tāpāḥ — úzkosti; muhuḥ — opakované; daivika — způsobené vyššími mocnostmi; bhautikāḥ — způsobené ostatními tvory.
V Akrūrovĕ nepřítomnosti se ve Dvārace objevila zlá znamení a obyvatelé začali neustále trpĕt fyzickými a mentálními úzkostmi, jakož i neštĕstími způsobenými vyššími mocnostmi a pozemskými tvory.
Slovo daivika se zde vztahuje na potíže způsobené nadpřirozenými bytostmi. Často se projevují v podobĕ přírodních pohrom jako zemĕtřesení, přílivové vlny nebo extrémní počasí. V dnešní dobĕ materialističtí lidé přičítají tyto potíže pozemským příčinám a neuvĕdomují si, že představují trest z rukou vyšších bytostí. Slovo bhautikāḥ se týká potíží způsobených tvory, kteří s námi spoluobývají zemi, jako jsou lidé, zvířata a hmyz.
Podle Śrīly Śrīdhary Svāmīho Akrūra vzal drahokam Syamantaka a usadil se ve mĕstĕ Vārāṇasī, kde se stal známým jako Dānapati, „vládce dobročinnosti“. Konal tam ohňové obĕti na zlatých oltářích s výbornĕ vybavenými skupinami kvalifikovaných knĕží.
Nĕkteří obyvatelé Dvāraky cítili, že za neobyklé pohromy může Akrūrova nepřítomnost, přičemž zapomínali na to (jak popisuje příští verš), že osobní přítomnost Nejvyššího Pána ve Dvārace tuto možnost vylučuje. Protože když Pán přichází na Zemi, Jeho zábavy se podobají lidským a je třeba počítat s principem „co človĕk má, toho si neváží“. Je zřejmé, že za životů mnoha svatých osob a inkarnací Boha vždy existuje skupina lidí, kteří nedokáží ocenit nebo jen příležitostnĕ oceňují postavení přítomných velkých duší. Na druhou stranu požehnané a osvícené duše, které uznávají skutečné postavení Pána a Jeho společníků, jsou svrchovanĕ požehnané.