SLOKA 35-36
pūjayitvābhibhāṣyainaṁ
kathayitvā priyāḥ kathāḥ
vijñātākhila-citta jñaḥ
smayamāna uvāca ha
nanu dāna-pate nyastas
tvayy āste śatadhanvanā
syamantako maniḥ śrīmān
viditaḥ pūrvam eva naḥ
pūjayitvā — uctívající; abhibhāṣya — vítající; enam — ho (Akrūru); kathayitvā — hovořící; priyāḥ — příjemné; kathāḥ — námĕty; vijñāta — plnĕ si vĕdomý; akhila — všeho; citta — (Akrūrovo) srdce; jñaḥ — jenž znal; smayamānaḥ — s úsmĕvem; uvāca ha — pravil; nanu — jistĕ; dāna — dobročinnosti; pate — ó vládce; nyastaḥ — uchovávaný; tvayi — ve tvé péči; āste — je přítomný; śatadhanvanā — Śatadhanvou; syamantakaḥ maniḥ — drahokam Syamantaka; śrī-mān — výnosný; viditaḥ — známo; pūrvam — předem; eva — vskutku; naḥ — Námi.
Pán Kṛṣṇa Akrūru uctil, důvĕrnĕ ho přivítal a promluvil k nĕmu příjemnými slovy. Potom se Pán, který dokonale znal Akrūrovo srdce, neboť zná vše, usmál a oslovil ho: „Ó vládce dobročinnosti, Śatadhanvā jistĕ zanechal výnosný drahokam Syamantaka ve tvé péči a je stále u tebe. My o tom celou tu dobu víme.
Jednání Pána Kṛṣṇy s Akrūrou zde potvrzuje, že je to ve skutečnosti Pánův velký oddaný.