SLOKA 37
satrājito ’napatyatvād
gṛhṇīyur duhituḥ sutāḥ
dāyaṁ ninīyāpaḥ piṇḍān
vimucyarṇaṁ ca śeṣitam
satrājitaḥ — Satrājita; anapatyatvāt — kvůli nepřítomnosti synů; gṛhṇīyuḥ — mĕli by přijmout; duhituḥ — jeho dcery; sutāḥ — synové; dāyam — dĕdictví; ninīya — po předložení; āpaḥ — vody; piṇḍān — a pamĕtních obĕtí; vimucya — po vyrovnání; ṛṇam — dluhů; ca — a; śeṣitam — zbývajících.
„Jelikož Satrājit nemĕl syny, dĕdictví po nĕm by mĕli získat synové jeho dcery. Mĕli by zaplatit obĕti vody a piṇḍy k uctĕní jeho památky, vyrovnat nezaplacené dluhy svého dĕda a zbytek dĕdictví si ponechat.
Śrīla Śrīdhara Svāmī cituje tento příkaz smṛti o dĕdictví: patnī duhitaraś caiva pitaro bhrātaras tathā/tat-sutā gotra-jā bandhuḥ śiṣyāḥ sa-brahmacāriṇaḥ. „Dĕdictví přechází nejprve na manželku, potom (pokud manželka zemřela) na dcery, potom na rodiče, potom na bratry, potom na syny bratrů, potom na rodinné členy ze stejné gotry jako zemřelý a potom na jeho žáky včetnĕ brahmacārīch.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dodává, že Satrājit nemĕl syny, jeho manželky byly zabity spolu s ním a jeho dcera Satyabhāmā nemĕla o drahokam Syamantaka, který představoval dĕdictví, zájem. Patřil tedy právoplatnĕ jejím synům.
V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje: „Pán Kṛṣṇa tak naznačil, že Satyabhāmā již byla v jiném stavu a že její syn bude mít na drahokam oprávnĕný nárok a jistĕ ho Akrūrovi odebere (pokud by se ho snažil ukrýt).“