Mezitím se Nanda se svými společníky, pastevci, vrátil z Mathury, a když uviděli velké mrtvé tělo Pūtany, zkameněli údivem. Všichni žasli, že Vasudeva nešťastnou událost prorokoval, a vychvalovali jeho předvídavost. Obyvatelé Vraji rozřezali Pūtanino obrovské tělo na kusy, ale díky tomu, že Kṛṣṇa sál z jejího prsu, byla oproštěna od všech hříchů, a když tedy pálili kusy jejího těla v ohni, kouř dodal vzduchu velice příjemnou vůni. Ačkoliv si Pūtanā přála Kṛṣṇu zabít, nakonec dospěla do Pánova sídla. Z této události získáváme ponaučení, že pokud je někdo poután ke Kṛṣṇovi jakýmkoliv způsobem-byť i jako nepřítel-nakonec dosáhne úspěchu. Co potom říci o oddaných, kteří jsou ke Kṛṣṇovi přirozeně poutáni láskou? Když obyvatelé Vraji slyšeli, jak byla Pūtanā zabita a dítěti se nic nestalo, pocítili velké uspokojení. Nanda Mahārāja si posadil malého Kṛṣṇu na klín a zářil spokojeností.