SLOKA 11
sā muñca muñcālam iti prabhāṣiṇī
niṣpīḍyamānākhila-jīva-marmaṇi
vivṛtya netre caraṇau bhujau muhuḥ
prasvinna-gātrā kṣipatī ruroda ha
sā—ona (Rākṣasī Pūtanā); muñca—pusť mě; muñca—pusť mě; alam—přestaň sát z mého prsu; iti—takto; prabhāṣiṇī—volající; niṣpīḍyamānā—cítící nesnesitelný tlak; akhila-jīva-marmaṇi—v každém centru své životní síly; vivṛtya—doširoka otevírající; netre—svoje oči; caraṇau—obě nohy; bhujau—obě ruce; muhuḥ—znovu a znovu; prasvinna-gātrā—s tělem zalitým potem; kṣipatī—rozhazující; ruroda—křičela bolestí; ha—jistě.
Démonice Pūtanā, jež cítila nesnesitelný tlak v každém životně důležitém bodě, začala volat: “Prosím, pusť mě, pusť mě! Přestaň sát z mého prsu!” Potila se, oči měla doširoka otevřené, ztratila vládu nad svýma rukama i nohama a znovu a znovu hlasitě křičela.
Rākṣasī se od Kṛṣṇy dostalo přísného trestu. Rozhodila ruce a nohy a Kṛṣṇa ji také začal kopat svýma nožkama, aby ji za napáchané zlo náležitě potrestal.