SLOKA 12
tasyāḥ svanenātigabhīra-raṁhasā
sādrir mahī dyauś ca cacāla sa-grahā
rasā diśaś ca pratinedire janāḥ
petuḥ kṣitau vajra-nipāta-śaṅkayā
tasyāḥ—velké Rākṣasī Pūtany; svanena—zvukovou vibrací; ati—velice; gabhīra—hlubokou; raṁhasā—mocnou; sa-adriḥ—s horami; mahī—zemský povrch; dyauḥ ca—a vesmírný prostor; cacāla—chvěl se; sa-grahā—s hvězdami; rasā—pod planetou Zemí; diśaḥ ca—a všechny světové strany; pratinedire—třásly se; janāḥ—lidé; petuḥ—padla; kṣitau—na zem; vajra-nipāta-śaṅkayā—obávající se, že do nich udeří blesk.
Pūtanin hlasitý a mocný křik rozechvíval zemi s jejími horami i vesmírný prostor s jeho planetami. Nižší planety a všechny světové strany se třásly a lidé padali k zemi ve strachu, že do nich udeří blesk.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že slovo rasā v tomto verši označuje planetární soustavy pod úrovní Země, jako je Rasātala, Atala, Vitala, Sutala a Talātala.