SLOKA 39-40
payāṁsi yāsām apibat
putra-sneha-snutāny alam
bhagavān devakī-putraḥ
kaivalyādy-akhila-pradaḥ
tāsām avirataṁ kṛṣṇe
kurvatīnāṁ sutekṣaṇam
na punaḥ kalpate rājan
saṁsāro ’jñāna-sambhavaḥ
payāṁsi—mléko (pocházející z těla); yāsām—všech těch, jejichž; apibat—Pán Kṛṣṇa pil; putra-sneha-snutāni—to mléko, jež vytékalo z těl gopī, nikoliv uměle, ale díky mateřským citům; alam—dostatečně; bhagavān—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; devakī-putraḥ—jenž se zjevil jako syn Devakī; kaivalya-ādi—jako je osvobození či splynutí se září Brahmanu; akhila-pradaḥ—jenž udílí všechna podobná požehnání; tāsām—jich (všech gopī); aviratam—neustále; kṛṣṇe—vůči Pánu Kṛṣṇovi; kurvatīnām—činících; suta-īkṣaṇam—jako matka pohlíží na své dítě; na-—nikdy; punaḥ—znovu; kalpate—lze si představit; rājan—ó králi Parīkṣite; saṁsāraḥ—hmotný koloběh zrození a smrti; ajñāna-sambhavaḥ—jenž musejí přijmout hlupáci, kteří se nevědomě snaží být šťastní.
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, dává mnohá požehnání, včetně osvobození (kaivalyi) neboli splynutí se září Brahmanu. K této Osobnosti Božství gopī stále chovaly mateřskou lásku a Kṛṣṇa pil z jejich prsů ke své plné spokojenosti. Jelikož k Němu měly vztah jako matky k synovi, tak i přesto, že se věnovaly mnoha rodinným povinnostem, by si o nich nikdo neměl myslet, že se po opuštění svých těl vrátily zpátky do hmotného světa.
Zde je popsáno, jak výhodné je vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy se postupně rozvíjí na transcendentální úrovni. Živá bytost může na Kṛṣṇu myslet jako na nejvyšší osobnost, nejvyššího pána, nejvyššího přítele, nejdokonalejšího syna nebo nejdokonalejšího milostného partnera. Jakmile je spojena s Kṛṣṇou kterýmkoliv z těchto transcendentálních vztahů, rozumí se, že její hmotný život již skončil. Bhagavad-gītā (4.9) to potvrzuje: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti-tito oddaní mají zaručeno, že se vrátí domů, zpátky k Bohu. Na punaḥ kalpate rājan saṁsāro 'jñāna-sambhavaḥ. Tento verš rovněž zaručuje, že oddaní, kteří neustále myslí na Kṛṣṇu v rámci určitého vztahu, se nikdy nevrátí do hmotného světa. V hmotném světě saṁsāry existují tytéž vztahy. Člověk si myslí: “Toto je můj syn,” “to je má manželka,” “to je můj milenec” nebo “to je můj přítel”. Tyto vztahy jsou však dočasné iluze. Ajñāna-sambhavaḥ-toto vědomí se probouzí v nevědomosti. Když jsou však tytéž vztahy probuzeny na úrovni vědomí Kṛṣṇy, daná osoba tím obnoví svůj duchovní život a má jisté, že se vrátí domů, zpátky k Bohu. Ačkoliv gopī, které byly přítelkyněmi Rohiṇī a matky Yaśody a nechávaly Kṛṣṇu pít ze svých prsů, nebyly přímo matkami Kṛṣṇy, dostaly všechny stejnou příležitost jako Rohiṇī a Yaśodā vrátit se zpátky k Bohu a jednat jako Kṛṣṇovy tchyně, služebné a podobně. Slovo saṁsāra se vztahuje na připoutanost k tělu, domovu, manželovi či manželce a dětem, ale přestože gopī a všichni ostatní obyvatelé Vṛndāvanu byli stejně připoutaní k manželství a domovu, především milovali Kṛṣṇu v rámci některého z transcendentálních vztahů. Proto měli zaručeno, že se v příštím životě dostanou na Goloku Vṛndāvan, aby mohli žít s Kṛṣṇou v atmosféře věčného duchovního štěstí. Nejsnadnější způsob, jak dosáhnout duchovního pokroku, být vysvobozen z hmotného světa a vrátit se domů, zpátky k Bohu, doporučil Bhaktivinoda Ṭhākura: kṛṣṇera saṁsāra kara chāḍi' anācāra-skončit se všemi hříšnými činnostmi a zůstat v Kṛṣṇově rodině. Pak bude osvobození zaručené.