SLOKA 43
nandaḥ sva-putram ādāya
pretyāgatam udāra-dhīḥ
mūrdhny upāghrāya paramāṁ
mudaṁ lebhe kurūdvaha
nandaḥ—Mahārāja Nanda; sva-putram ādāya—vzal svého syna Kṛṣṇu na klín; pretya-āgatam—jako kdyby se Kṛṣṇa vrátil z náručí smrti (nikdo si nedovedl ani představit, že by dítě mohlo z takového nebezpečí vyváznout živé); udāra-dhīḥ—jelikož byl vždy velkomyslný a prostý; mūrdhni—ke Kṛṣṇově hlavě; upāghrāya—přičichávající, jak bylo zvykem; paramām—nejvyššího; mudam—klidu; lebhe—dosáhl; kuru-udvaha—ó Mahārāji Parīkṣite.
Ó Mahārāji Parīkṣite, nejlepší z Kuruovců, Nanda Mahārāja byl nesmírně velkomyslný a prostý. Ihned si svého syna Kṛṣṇu posadil na klín, jako kdyby se mu vrátil z náručí smrti, a když, jak bylo zvykem, přičichával k Jeho hlavě, nepochybně zažíval transcendentální blaženost.
Nanda Mahārāja nechápal, jak mohli obyvatelé jeho domu dovolit Pūtaně, aby do něho vstoupila, a nedovedl si ani představit vážnost celé situace. Nevěděl, že Kṛṣṇa chtěl Pūtanu zabít a že se Jeho zábavy odehrávaly díky působení yogamāyi. Nanda Mahārāja si jednoduše myslel, že někdo vešel do jeho domu a nadělal tam spoušť. Tak prosté bylo jeho uvažování.