Jednoho dne Pán Kṛṣṇa pohodlnĕ sedĕl v ložnici královny Rukmiṇī, zatímco ona a její služebnice Mu různými způsoby sloužily. Rukmiṇī vždy reagovala na nálady Śrī Kṛṣṇy, ať byly jakékoliv. Při této příležitosti Pán pohlédl na Rukmiṇī, jejíž krása byla dokonalá, a začal ji škádlit: „V minulosti si tĕ chtĕlo vzít mnoho bohatých králů, kteří tĕ byli hodni svým zjevem a povahou. Tvůj otec a bratr tĕ ve skutečnosti chtĕli provdat za Śiśupālu. Proč jsi potom přijala tak nevhodného manžela jako jsem Já, který se kdysi vzdal svého království a uprchl do moře ve strachu z Jarāsandhy? Kromĕ toho porušuji svĕtskou morálku, a protože nic nevlastním, jsem drahý ostatním žebrákům. Boháči by jistĕ neuctívali nĕkoho jako jsem Já.