Śrī Kṛṣṇa přestal hovořit poté, co zničil důvĕru královny Rukmiṇī v to, že je Jeho oblíbenou manželkou. Dala se do pláče, zakrátko ji omráčily nesmírný strach, bolest a smutek a omdlela. Pán Kṛṣṇa vidĕl, že nepochopila Jeho žert, a tak k ní projevil soucit. Zvedl ji z podlahy, pohladil ji po tváři a utĕšil ji: „Vím, že jsi ke Mnĕ naprosto připoutána. Poškádlil jsem Tĕ pouze z dychtivosti vidĕt tvoji lotosovou tvář zamračenou. Žertovat se svým milovaným partnerem je nejvyšší požitek hospodářů.“ Tato slova rozptýlila Rukmiṇin strach ze zavržení. Když vidĕla, že Kṛṣṇa promluvil pouze v žertu, řekla: „To, co jsi řekl o nás dvou jako o nehodících se k sobĕ, je ve skutečnosti pravdivé. Koneckonců se Ti nikdo nevyrovná, všemocný vládce tří hlavních božstev – Brahmy, Viṣṇua a Śivy.“ Rukmiṇī pokačovala, aby ukázala, jak všechno, co Kṛṣṇa řekl, aby se očernil, byla ve skutečnosti oslava.