SLOKA 3-6
tasmin antar-gṛhe bhrājan-
muktā-dāma-vilambinā
virājite vitānena
dīpair maṇi-mayair api
mallikā-dāmabhiḥ puṣpair
dvirepha-kula-nādite
jāla-randhra-praviṣṭaiś ca
gobhiś candramaso ’malaiḥ
pārijāta-vanāmoda-
vāyunodyāna-śālinā
dhūpair aguru-jai rājan
jāla-randhra-vinirgataiḥ
payaḥ-phena-nibhe śubhre
paryaṅke kaśipūttame
upatasthe sukhāsīnaṁ
jagatām īśvaraṁ patim
tasmin — v té; antaḥ-gṛhe — soukromé části paláce; bhrājat — zářících; muktā — perel; dāma — se šňůrami; vilambinā — visícími; virājite — zářivým; vitānena — s baldachýnem; dīpaiḥ — s lampami; maṇi — z drahokamů; mayaiḥ — vyrobenými; api — také; mallikā — jasmínů; dāmabhiḥ — s girlandami; puṣpaiḥ — s kvĕtinami; dvirepha — včel; kula — s rojem; nādite — bzučícím; jāla — mřížových oken; randhra — malými otvory; praviṣṭaiḥ — které vstupovaly; ca — a; gobhiḥ — paprsky; candramasaḥ — mĕsíce; amalaiḥ — neposkvrnĕnými; pārijāta — stromů pārijāta; vana — háje; āmoda — (nesoucího) vůni; vāyunā — vánkem; udyāna — zahrady; śālinā — zpřítomňujícím; dhūpaiḥ — s vonnými tyčinkami; aguru — z voňavky aguru; jaiḥ — vytvořený; rājan — ó králi (Parīkṣite); jāla-randhra — otvory mřížových oken; vinirgataiḥ — vycházející; payaḥ — mléčné; phena — pĕnĕ; nibhe — podobající se; śubhre — zářícím; paryaṅke — na lůžku; kaśipu — na polštáři; uttame — vynikajícím; upatasthe — sloužila; sukha — pohodlnĕ; āsīnam — sedícímu; jagatām — všech svĕtů; īśvaram — svrchovanému vládci; patim — svému manželovi.
Komnaty královny Rukmiṇī byly nesmírnĕ krásné, pyšnily se baldachýnem se zářícími šňůrami perel a zářivými drahokamy sloužícími jako lampy. Tu a tam visely girlandy z jasmínu a ostatních kvĕtin přitahující roje bzučících včel a neposkvrnĕné paprsky mĕsíce vnikaly dovnitř otvory mřížových oken. Zatímco se vůnĕ tyčinek z aguru linula z okenních otvorů ven, můj milý králi, vánek nesoucí vůni pārijātového háje vnášel do pokoje náladu zahrady. Tam královna sloužila svému manželovi, Nejvyššímu Pánu všech svĕtů, zatímco ležel na skvostném polštáři na jejím lůžku, mĕkkém a bílém jako mléčná pĕna.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho byl Rukmiṇin palác tehdy jako dnes opravdu slavný a tyto popisy umožňují letmý pohled na jeho nádheru. Śrīla Viśvanātha Cakravartī dodává, že slovo amalaiḥ v tomto verši lze také číst jako aruṇaiḥ, což by naznačovalo, že se tato zábava odehrála v dobĕ, kdy právĕ vyšel mĕsíc, který zaléval celý palác krásnou načervenalou mĕsíční září.