SLOKA 41
yad-vāñchayā nṛpa-śikhāmaṇayo ’nga-vainya-
jāyanta-nāhuṣa-gayādaya aikya-patyam
rājyaṁ visṛjya viviśur vanam ambujākṣa
sīdanti te ’nupadavīṁ ta ihāsthitāḥ kim
yat — po kom; vāñchayā — z touhy; nṛpa — králů; śikhāmaṇayaḥ — drahokamy v korunĕ; aṅga-vainya-jāyanta-nāhuṣa-gaya-ādayaḥ — Aṅga (otec Veny), Vainya (Pṛthu, syn Veny), Jāyanta (Bharata), Nāhuṣa (Yayāti), Gaya a ostatní; aikya — výlučnou; patyam — mající svrchovanost; rājyam — svá království; visṛjya — opouštĕjící; viviśuḥ — odešli do; vanam — lesa; ambuja-akṣa — ó lotosooký; sīdanti — trpí zklamáním; te — Tvé; anupadavīm — na cestĕ; te — oni; iha — v tomto svĕtĕ; āsthitāḥ — setrvávající; kim — zda.
Nejlepší z králů, kteří toužili po Tvé společnosti – Aṅga, Vainya, Jāyanta, Nāhuṣa, Gaya a ostatní – opustili svou absolutní svrchovanost a odešli do lesa Tĕ hledat. Jak mohli tito králové trpĕt zklamáním v tomto svĕtĕ, ó lotosooký?
Zde královna Rukmiṇī vyvrací představy uvedené Pánem Kṛṣṇou ve verši 13. Śrīmatī Rukmiṇī-devī vlastnĕ opakuje vlastní slova Pána Kṛṣṇy. Pán řekl: āsthitāḥ padavīṁ su-bhru prāyaḥ sīdanti yoṣitaḥ: „Ženám, které následují Mou cestu, je obvykle souzeno trpĕt.“ Rukmiṇī tu říká: sīdanti te 'nupadavīṁ ta ihāsthitāḥ kim: „Proč by mĕli ti, kdo se drží Tvé cesty, v tomto svĕtĕ trpĕt?“ Uvádí příklad mnoha vznešených králů, kteří se vzdali své mocné svrchovanosti, aby odešli do lesa, kde konali askezi a uctívali Pána se silnou touhou po Jeho transcendentální společnosti. Tak podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Śrīmatī Rukmiṇī-devī zde chce Śrī Kṛṣṇovi říci: „Řekl jsi, že já, dcera krále, jsem neinteligentní a zklamaná, protože jsem si Tĕ vzala. Jak ale můžeš obviňovat všechny tyto vznešené osvícené krále z toho, že jsou neinteligentní? Byli nejmoudřejšími z lidí, a přesto se všeho vzdali, aby Tĕ následovali a jistĕ nebyli výsledkem zklamáni. Vskutku dosáhli dokonalosti v podobĕ Tvé společnosti.“