SLOKA 44
tasyāḥ syur acyuta nṛpā bhavatopadiṣṭāḥ
strīṇāṁ gṛheṣu khara-go-śva-viḍāla-bhṛtyāḥ
yat-karṇa-mūlam an-karṣaṇa nopayāyād
yuṣmat-kathā mṛḍa-viriñca-sabhāsu gītā
tasyāḥ — jejími; syuḥ — nechť se stanou (manžely); acyuta — ó neklesající Kṛṣṇo; nṛpāḥ — králové; bhavatā — Tebou; upadiṣṭāḥ — zmínĕní; strīṇām — žen; gṛheṣu — v domovech; khara — jako osli; go — voli; śva — psi; viḍāla — kočky; bhṛtyāḥ — a otroci; yat — jejíž; karṇa — ucha; mūlam — nitro; ari — své nepřátele; karṣaṇa — ó Ty, který soužíš; na — nikdy; upayāyāt — přichází; yuṣmat — týkající se Tebe; kathā — rozhovory; mṛḍa — Pána Śivy; viriñca — a Pána Brahmy; sabhāsu — ve shromáždĕních učenců; gītā — zpívané.
Ó neklesající Kṛṣṇo, nechť se každý z Tebou jmenovaných králů stane manželem ženy, jejíž uši nikdy neslyšely Tvoji slávu, o které se zpívá ve shromáždĕních Śivy a Brahmy. Koneckonců, v domovech tĕchto žen žijí tito králové jako osli, voli, psi, kočky a otroci.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho jsou tato ohnivá slova královny Rukmiṇī odpovĕdí na úvodní výrok Pána Kṛṣṇy ve verši 10. Nejvyšší Pán řekl: „Má milá princezno, ucházeli se o tebe mnozí králové mocní jako vládci planet. Všichni byli hojnĕ obdařeni politickým vlivem, bohatstvím, krásou, štĕdrostí a fyzickou silou.“ Podle Śrīdhara Svāmīho zde královna Rukmiṇī hovoří s hnĕvem a ukazuje na Pána prstem. Přirovnává takzvané velké vládce k oslům, protože nesou mnoho hmotných břemen, k volům, protože své předepsané povinnosti konají v neustálé úzkosti, ke psům, protože je jejich manželky nemají v úctĕ, ke kočkám, protože jsou sobečtí a krutí, a k otrokům, protože otrocky lpĕjí na rodinných záležitostech. Tito králové se mohou jevit jako žádoucí pošetilé ženĕ, která neslyšela o slávĕ Śrī Kṛṣṇy nebo ji nepochopila.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dodává, že tito králové jsou jako osli, protože je jejich manželky občas kopou, jako psi, protože se chovají nepřátelsky k cizincům, aby ochránili své domovy, a jako kočky, protože jedí zbytky po svých manželkách.