SLOKA 8
sopācyutaṁ kvaṇayatī maṇi-nūpurābhyāṁ
reje ’ṅgulīya-valaya-vyajanāgra-hastā
vastrānta-gūḍha-kuca-kuṅkuma-śoṇa-hāra-
bhāsā nitamba-dhṛtayā ca parārdhya-kāñcyā
sā — ona; upa — vedle; acyutam — Pána Kṛṣṇy; kvaṇayatī — znĕjící; maṇi — vykládaných drahokamy; nūpurābhyām — z jejích nákotníčků; reje — vypadala krásnĕ; aṅgulīya — s prsteny; valaya — náramky; vyajana — a vĕjířem; agra-hastā — v ruce; vastra — jejích šatů; anta — koncem; gūḍha — zahalených; kuca — z jejích ňader; kuṅkuma — rumĕlkovým práškem; śoṇa — zčervenalý; hāra — jejího náhrdelníku; bhāsā — září; nitamba — na jejích bocích; dhṛtayā — nošeným; ca — a; parārdhya — neocenitelným; kāñcyā — opaskem.
Královna Rukmiṇī, jejíž ruku zdobily prsteny, náramky a vĕjíř cāmara, stála vedle Pána Kṛṣṇy a celá zářila. Její drahokamy vykládané nákotníčky cinkaly a náhrdelník se třpytil, červený od kuṅkumy z ňader zahalených koncem sārī. Na bocích mĕla neocenitelný opasek.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že když královna Rukmiṇī ovívala svého Pána širokými rozmachy, drahokamy a zlato na jejích krásných končetinách tím úsilím znĕly.