SLOKA 9
tāṁ rūpiṇīṁ śrīyam ananya-gatiṁ nirīkṣya
yā līlayā dhṛta-tanor anurūpa-rūpā
prītaḥ smayann alaka-kuṇḍala-niṣka-kaṇṭha-
vaktrollasat-smita-sudhāṁ harir ābabhāṣe
tām — ni; rūpiṇīm — zjevující se osobnĕ; śrīyam — bohyni štĕstí; ananya — nemající žádný jiný; gatim — cíl; nirīkṣya — hledící na; yā — ona, která; līlayā — jako svoji zábavu; dhṛta — Jeho, který přijímá; tanoḥ — tĕla; anurūpa — odpovídající; rūpā — jehož podoby; prītaḥ — potĕšený; smayan — usmívající se; alaka — prameny vlasů; kuṇḍala — náušnice; niṣka — ozdoba na krku; kaṇṭha — na jejím hrdle; vaktra — tvář; ullasat — jasný a šťastný; smita — úsmĕv; sudhām — nektar; hariḥ — Pán Kṛṣṇa; ābabhāṣe — promluvil.
Zatím Pán Kṛṣṇa hledĕl na ni, samotnou bohyni štĕstí, která toužila pouze po Nĕm, usmál se. Pán přijímá různé podoby, aby konal své zábavy, a byl potĕšen, že podoba, kterou bohynĕ štĕstí přijala, se právĕ hodila k tomu, aby sloužila jako Jeho společnice. Její okouzlující tvář zdobily kučeravé vlasy, náušnice, medailónek na krku a nektar jejího jasného, šťastného úsmĕvu. Pán k ní potom takto promluvil.
Śrīla Śrīdhara Svāmī citoval zajímavý verš, který vyslovil Śrī Parāśara ve Viṣṇu Purāṇĕ:
devatve deva-deheyaṁ
manuṣyatve ca mānuṣī
viṣṇor dehānurūpāṁ vai
karoty eṣātmanas tanum
„Když se Pán zjeví jako polobůh, ona (bohynĕ štĕstí) přijme podobu polobohynĕ, a když se zjeví jako lidská bytost, ona přijme tĕlo podobné lidskému. Tĕlo, které přijímá, tedy odpovídá tomu, které přijímá Pán Viṣṇu.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dodává, že tak jako je Pán Kṛṣṇa ještĕ sličnĕjší než Pán Vaikuṇṭhy, společnice Pána Kṛṣṇy Rukmiṇī-devī je ještĕ přitažlivĕjší než bohynĕ štĕstí na Vaikuṇṭhĕ.