SLOKA 25
dauhitrāyāniruddhāya
pautrīṁ rukmy ādadād dhareḥ
rocanāṁ baddha-vairo ’pi
svasuḥ priya-cikīrṣayā
jānann adharmaṁ tad yaunaṁ
sneha-pāśānubandhanaḥ
dauhitrāya — synovi své dcery; aniruddhāya — Aniruddhovi; pautrīm — svou vnučku; rukmī — Rukmī; ādadāt — dal; hareḥ — k Pánu Kṛṣṇovi; rocanām — jménem Rocanā; baddha — poutaný; vairaḥ — nepřátelstvím; api — ačkoliv; svasuḥ — svou sestru; priya-cikīrṣayā — toužící potĕšit; jānan — vĕdoucí; adharmam — bezbožnost; tat — to; yaunam — svatba; sneha — náklonnosti; pāśa — provazy; anubandhanaḥ — jehož pouto.
Rukmī dal svou vnučku Rocanu synovi své dcery Aniruddhovi, navzdory svému trvajícímu sváru s Pánem Harim. Ačkoliv Rukmī považoval tuto svatbu za bezbožnou, chtĕl potĕšit svou sestru, neboť ho poutaly provazy náklonnosti.
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že z hlediska svĕtských mĕřítek by nikdo nemĕl dát svou milovanou vnučku vnukovi svého zarytého nepřítele. Nacházíme tedy tento pokyn: dviṣad-annaṁ na bhoktavyaṁ dviṣantaṁ naiva bhojayet – „Nikdo by nemĕl jíst pokrm nepřítele nebo nepřítele sytit.“ Existuje také tento zákaz: asvargyaṁ loka-vidviṣṭaṁ dharmam apy ācaren na tu – „Nikdo by nemĕl plnit náboženské pokyny, pokud jsou překážkou v cestĕ na nebesa nebo pokud se hnusí lidem.“
Zde je třeba poukázat na to, že Pán Kṛṣṇa není ve skutečnosti ničí nepřítel. Pán uvádí v Bhagavad-gītĕ (5.29): suhṛdaṁ sarva-bhūtānām jñātvā māṁ śāntim ṛcchati – „Dosáhne klidu a míru díky pochopení, že jsem přející přítel všech živých bytostí.“ Ačkoliv je Pán Kṛṣṇa přítel každé bytosti, Rukmī nedokázal tuto skutečnost ocenit a považoval Pána Kṛṣṇu za svého nepřítele. Přesto, z náklonnosti ke své sestře, dal svou vnučku Aniruddhovi.
Nakonec bychom si mĕli povšimnout, že navzdory výše citovanému zákazu, by se nikdo nemĕl vzdát základních zásad duchovního života jen proto, že jsou tyto zásady u obyčejných lidí neoblíbené. Pán Kṛṣṇa uvádí v Gītĕ (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja. Posledním slovem v duchovních povinnostech je odevzdat se Nejvyššímu Pánu a tato povinnost má přednost přede všemi druhotnými pokyny. Navíc v tomto vĕku Śrī Caitanya Mahāprabhu laskavĕ předložil vznešený proces, který přitáhne všechny upřímné lidi, aby dospĕli k odevzdání se Pánu. Následováním blaženého procesu zpívání, tančení, hodování a diskutování duchovní filozofie Pána Caitanyi se může každý snadno vrátit domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu blaženosti a poznání.
Přesto nĕkdo může namítat, že by členové hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy nemĕli v západních zemích konat ty obřady nebo činnosti, které budí odpor u obyčejných lidí. Odpovídáme, že i v západních zemích, když jsou lidé správnĕ informováni o činnostech hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, obvykle tuto velkou duchovní společnost oceňují. Ti, kdo zvláštĕ nenávidĕjí Boha, neocení žádný druh náboženského hnutí, a protože jsou tyto osoby samotné jen o málo lepší než zvířata, nemohou velké hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy ohrozit, tak jako závistivý Rukmī nemohl ohrozit čisté zábavy Pána Kṛṣṇy.