Zakrátko přišly za Pánem Balarāmou mladé gopī a ptaly se Ho na Kṛṣṇovo blaho. Zeptaly se: „Vzpomíná Kṛṣṇa stále na své rodiče a přátele a přijede je do Gokuly navštívit? Kvůli Kṛṣṇovi jsme se všeho vzdaly – dokonce i svých otců, matek a ostatních příbuzných – ale nyní nás opustil. Jak bychom mohly neuvĕřit Kṛṣṇovým slovům po spatření Jeho sladce se usmívající tváře a následném přemožení Amorovými touhami? Přesto pokud Kṛṣṇa dokáže trávit své dny v odloučení od nás, proč my nedokážeme snést odloučení od Nĕho? Není tedy důvod o Nĕm dále hovořit.“ Tímto způsobem gopī vzpomínaly na půvabné rozhovory, okouzlující pohledy, hravá gesta a láskyplná objetí Śrī Kṛṣṇy a následkem toho se rozplakaly. Pán Balarāma je utĕšil předáním přitažlivých zpráv, které Mu pro nĕ Kṛṣṇa dal.