SLOKA 13
kathaṁ nu gṛhṇanty anavasthitātmano
vacaḥ kṛta-ghnasya budhāḥ pura-striyaḥ
gṛhṇanti vai citra-kathasya sundara-
smitāvalokocchvasita-smarāturāḥ
katham — jak; nu — vskutku; gṛhṇanti — přijímají; anavasthita — nestálé; ātmanaḥ — toho, jehož srdce; vacaḥ — slova; kṛta-ghnasya — nevdĕčného; budhāḥ — inteligentní; pura — z mĕsta; striyaḥ — ženy; gṛhṇanti — přijímají; vai — vskutku; citra — úžasná; kathasya — jehož vyprávĕní; sundara — krásnĕ; smita — usmĕvavými; avaloka — pohledy; ucchvasita — oživené; smara — chtíčem; āturāḥ — vzrušené.
„Jak mohou inteligentní mĕstské ženy vĕřit slovům toho, jehož srdce je tak nestálé a jenž je tak nevdĕčný? Musí Mu vĕřit, protože mluví tak úžasnĕ a také protože Jeho krásné usmĕvavé pohledy probouzejí jejich chtíč.“
Podle Śrīdhara Svāmīho nĕkteré gopī pronášejí první dvĕ řádky tohoto verše a ostatní odpovídají ve druhých dvou řádcích.